Vína |Patagonie
Když jsem před mnoha lety četl poprvé knihu slavného francouzského oceánografa Jacquese Yvese Cousteaua Život na konci světa, která vypráví o Patagonii, cítil jsem z ní především zimu a zvláštní úzkost . Do té doby jsem si tuto "zemi na konci světa" spojoval jen s nedostižným horolezeckým snem o majestátním žulovém Fitz Roy a extrémně exponované kamenné jehle Cerro Torre. Pak jen nekonečné pláně bičované vichry, ledovce a zástupy trochu směšných tučňáků magellanských. Že by Patagonie mohla ve své rozlehlosti nabídnout i své vlastní víno, tomu nevěřil snad nikdo, kdo tuto zemi kdy navštívil. Přesto jsou dnes především v argentinské části Patagonie vysázeny vinice, kde hrozny dozrávají do potřebné cukernatosti a pak dávají pěkná vína.
Na svých "cestách za vínem" jsme před dvěma lety navštívili argentinskou Mendozu, odkud pochází 70 % všeho argentinského vína, a moc se nám tam líbilo. Mendoza, hlavní město stejnojmenné provincie, je opravdu i pro Středoevropany velmi přívětivá. Pokud ale opustíte stíny krásných městských platanů a vydáte se k vyhlášeným argentinským vinicím, ocitnete se ve zcela jiném světě. Ten již nevypadá tak vlídně: původní obyvatelé, indiáni jihoamerické skupiny Mapučů (původně Araukánci), nazývali tuto vyprahlou, horkým vzduchem se tetelící kamenitou polopoušť slůvkem "cuyo" - suché písky. Přesto se tu díky obdivuhodnému systému zavlažování, využívajícímu nevysychajících zdrojů ve velehorských Andách, daří i révě vinné, a mohla se tak zrodit jedna z vinařských velmocí tzv. Nového světa.
Právě tady jsme se dozvěděli i o malé oblasti kdesi daleko na jihu, kde se na pár tisících hektarech dělá taky "trochu argentinského vína", dodejme, že 1,5 % veškeré argentinské produkce. Podmínky tam jsou horší, ale... Právě ono "ale" vzbudilo naši pozornost a bylo i dosti pádným důvodem naší cesty na jih.
Říkají tomu "patagonský virus"
Již cestou jsme se dozvěděli o určitém nebezpečí: mnoho z návštěvníků nejjižnějších oblastí Chile a Argentiny po čase totiž přiznává, že tam byli nakaženi "patagonským virem". Jinými slovy podlehli nevšednímu kouzlu země, odkud je to do Antarktidy, jak se říká, "co by kamenem dohodil". Patagonie je velký kus země (asi 13krát větší než celá Česká republika) položený na jihoamerickém kontinentu jižně od 36. rovnoběžky jižní šířky: na jih od řeky Río Biobío v Chile a Río Colorado v Argentině. Obě části od sebe odděluje místy až 4 000 m vysoký hřeben And.
Pokud se vydáte za víny Patagonie, tak chilskou, k Tichému oceánu se ostře svažující krajinu můžete vynechat. Chilané by však jistě neodpustili, kdybychom nezmínili alespoň vinařství Viña Porta, Lomas de Cauquenes, Gracia či Carpe Diem. Oblast je sice geologicky velmi zajímavá, přírodními parky přímo uchvacuje, ale je chladná kvůli studenému Humboltovu proudu a také velmi vlhká. Pro révu vinnou tedy nic moc.
Jen Aurelio Montes, jedna z nevýraznějších, pro mnohé i kontroverzních osobností chilského vinařství, tu v oblasti více než 600 km na jih od Santiaga, na malém ostrově Mechuque na východní straně souostroví Chiloé, založil nové vinařství. Díky poloze je vinice ležící na 42,6 stupni jižní šířky považována za jednu z nejjižnějších vinic na světě. O úspěchu či neúspěchu tohoto projektu se dozvíme až v roce 2021, kdy by měla být nabídnuta první vína značky Chiloé.
Argentinská východní část ukazuje oproti té chilské mnohem přívětivější tvář a tvoří ji polosuchá náhorní planina s podnebím teplejším a díky hřebenům And i mnohem sušším. V pěti provinciích (směrem od severu na jih to jsou Nequén, Río Negro, Chubut, Santa Cruz a Tierra del Fuego) se přírodní i klimatické podmínky mění jak ze severu na jih, tak i z východu na západ. Právě ve dvou severních provinciích se v posledních letech odehrává cosi, co možná bude v přebohaté vinařské historii popsáno jako zázrak.
Asi se již nedozvíme o člověku, který jako první "nesmyslně" vysázel v Patagonii první keře révy vinné a čekal, že získá nějaké slušné víno.
Možná, že bychom se měli při hledání kořenů patagonského vinařství ponořit hlouběji do historie, kdy bylo v této části jihoamerického kontinentu vyhlášeno Reino de la Araucania y de la Patagonie (Království Araukánie a Patagonie). To v roce 1860 vyhlásil francouzský dobrodruh a snílek Orélie-Antoine de Tounens - pocházející ze sedlácké rodiny z Dordogne (vinařská oblast v jihozápadní Francii, Nová Akvitánie) a později se podepisující jako král Antoine I. Podivuhodný, ale velmi krátký příběh tohoto království (chilská vláda o dva roky později vojenským zásahem prosadila svoji svrchovanost, krátce nato ji následovala i ta argentinská) lze však jen těžko spojit s počátky vinařství Patagonie, či s původními obyvateli, kterými byli Tehuelčové či Mapučové, dříve zvaní Araukánci.
Ve dvacátých letech 19. století však začali britští kolonisté kopat podél řek zavlažovací kanály, které pak vymezily široké zelené pásy vhodné pro zemědělství. Pěstovali především jablka a hrušky. Půdy byly převážně písčité, bez většího podílu organické hmoty a někdy si někteří přistěhovalci, kteří se v letech po roce 1865 nechali zlákat příslibem nebývale "výhodných" hospodářských příležitostí, vzpomněli, že se v blízkosti jejich domovů a na takovém podloží réva vinná pěstovala. Jistě také věděli o vínech, která se dělala ve španělských misiích pro náboženské účely. Tam to byla odrůda, která již ve svém názvu (Mission) ukazuje na původní účel použití. Odrůdu lze podle nejnovějších DNA analýz zařadit do skupiny vitálních a vůči stresům velmi odolných moštových odrůd Criolla. Až v roce 2006 se na Centro Nacional de Biotecnologia v Madridu podařilo objasnit tajemný původ této nejstarší révy pěstované jak v Jižní, tak i v Severní Americe: s největší pravděpodobností se jedná o španělskou odrůdu Palomino - připomeňme, že to je jedna ze tří povolených odrůd pro výrobu nejslavnějšího španělského fortifikovaného vína - sherry.
Ať bychom tuto odrůdu pojmenovali jakkoliv, je zřejmé, že byla zcela dominantní až do poloviny 19. století, kdy noví přistěhovalci přivezli i nové evropské odrůdy. Tak se začala psát další kapitola historie argentinského vinařství. Byla to však kapitola poměrně "nijaká", a tak lze lehce překročit stovku let a zastavit se třeba tam, kde byla v roce 1999 vystavěna Bodega del Fin del Mundo. Je to skutečně příhodný název: el Fin del Mundo, šp. konec světa.
Bodega del Fin del Mundo
Vinařská Patagonie zahrnuje nejstarší provincii Río Negro, ke které se později zařadily i provincie Neuquén, La Pampa a Chubut. Podle La Cámara de Exportadores de la Patagonia to je dohromady na 4 500 ha vinic, které mají velmi podobné znaky. O drsných podmínkách na nehostinných planinách se dozvíte z každého průvodce, jen málokde se ale dočtete o tom, jak překvapivě přívětivá může být "pouštní" Patagonie vůči vínům. Vinice jsou položeny v nadmořské výšce nejvíce mezi 200-300 metry v místech, kde dostatek vody umožňuje zavlažování. Klima je suché, kontinentální, s maximálními srážkami 200 mm, jsou to typické pouštní podmínky s velmi teplými dny a studenými nocemi, průměrná teplota je 15 ºC. Výrazné kolísání teplot mezi dnem a nocí (běžně 20 ºC) je důležité v měsících pomalého dozrávání hroznů v poměrně dlouhém vegetačním období. To vše se spolu s vysokým počtem hodin slunečního svitu přirozeně podepisuje na vynikající kvalitě hroznů, ve vínech pak v síle extraktu, barev a vůní a potřebném množství kyselin. Určitou náhradou za chladnější klima je tu "La Zonda". Je to vítr, který se tvoří na východních svazích And a přes otevřené pláně přináší teplo do vinic, svým dílem přispívá k tomu, že bobule jsou menší a se silnější slupkou, což dává vínům značnou intenzitu, silnou strukturu a pevné nazrálé třísloviny. "La Zonda" je darem i pro zdraví hroznů: teplé a stálé proudění suchého vzduchu zabraňuje většímu rozšíření houbových chorob na keřích, které jsou samy o sobě zdravější díky vyhlášené čistotě prostředí a kvalitám podloží. Půda je hluboká písčitá a kamenitá s nepatrným množstvím organické hmoty. Za nejlepší polohy jsou považovány rozsáhlé štěrkové římsy nazývané "Rodados Patagónicos". Dobře odvodněné, někdy až vyprahlé vinice rodí hrozny s malými bobulemi s přirozeně vysokou koncentrací. I hektarové výnosy jsou proto nízké: obvykle 1 až 1,5 kg hroznů na keři. Místní vinaři ke všem těmto podmínkám rádi přidávají ještě jednu důležitou vlastnost patagonských vinic: naprosté ticho. Stejný popis podmínek patagonského vinařství se opakuje tady "na konci světa" snad v každém patagonském vinařství.
Takovým je i Bodega del Fin del Mundo, které bylo jako první v San Patricio del Chañar v provincii Neuquén založeno v roce 1999. I tady byl zakladatel vinařství Julio Viola považován za vizionáře, kterému příliš mnoho lidí nevěřilo, nevěřilo v možnosti vinic vysazených tak hluboko na jihu Argentiny. Ale již první víno, Malbec 2002, získalo stříbrnou medaili na největší latinskoamerické soutěži Catad'Or Wine Awards a brzy následovala další mezinárodní ocenění. Pozornost vinařského světa vzbudilo setkání Julia Violy s proslulým francouzským "létajícím" enologem Michelem Rollandem. Potenciál kraje Neuquén jej oslovil natolik, že se stal konzultantem tohoto vinařství "na konci světa". Sám se ke své spolupráci vyslovil v tom smyslu, že pro někoho může být tento kout Patagonie z určitého pohledu opravdu "koncem světa", ale zcela určitě není koncem světa vinařského. Naopak tu začíná cosi, co může být odpovědí na otázky udržitelnosti životního prostředí nebo změny klimatu.
Téměř všechny vinařské patagonské podniky jsou blíže k Andám než k oceánu, ovšem i v tomto případě nabízí Patagonie překvapení. To překvapení nese příznačné pojmenování Oceánico. Vinice Bodega Ocánico jsou ze všech argentinských vinic nejblíže Atlantickému oceánu, a jak tvrdí Jorge Lascano, jeden ze dvou bratrů zakladatelů a majitelů vinařství, přidávají jako bonus vedle blízkosti oceánu půdy původního oceánského dna a pravidelné noční mlhy. To vše přispívá k čistému charakteru patagonských vín, ke zvláštním vůním a chutím, které jejich obdivovatelé nazývají "mořské". První takové víno "maritimo argentino" bylo vyrobeno v roce 2003. I bratři Lascanové, potomci španělských a italských přistěhovalců, mají dobrodružství v krvi - byli průkopníky vinařství v těžkých australských podmínkách, a jako by jim australských 42 stupňů jižní šířky nestačilo, "přešli" v Patagonii v roce 1999 ještě více na jih.
Na břehu řeky Río Negro je i nové vinařství Wapisa - v domorodém dialektu Yamanas, obyvatel žijících na souostroví Tierra del Fuego (Ohňová země), znamená "wapisa" velrybu. Vinařství je pouhých 25 km od Atlantického oceánu a založila jej Patricia Ortiz pod pečlivým dohledem Jeana Clauda Berroueta, který se proslavil 44 ročníky v Bordeaux ve slavných vinařstvích včetně Château Pétrus. Možná i proto nalézá na 120 hektarech vinic Wapisa hodně podobností s možná nejslavnější světovou vinařskou oblastí Bordeaux. Alespoň co se týče blízkosti oceánu, říčního vlivu Río Negro, chudého štěrkovitého podloží, klimatu a některých vysázených odrůd: vedle samozřejmého Malbecu to je i Cabernet Sauvignon, Merlot, Cabernet Franc atd. Jako první víno byl nabídnut Wapisa Sauvignon Blanc 2017, v tomto roce se s Malbecem objevily i bordeauxské odrůdy.
O výjimečné poloze se mluví v Patagonii také u přímo průkopnické Bodega del Desierto (doslovně "z pouště") v oblasti La Pampa. Jak název napovídá, obklopuje vinařství, které založili Armando a Maria Losonovi v roce 2000, téměř dvousetkilometrový pás pouště. Ten vytváří dokonalou přírodní "zdravotní" bariéru a zároveň udržuje integritu celého vnitřního ekosystému. Přirozeně čisté a vzdušné prostředí, písčité až kamenité podloží s nízkým podílem organických látek, andská La Zonda a pravidelná závlaha průzračnou horskou vodou jsou jen některé z podmínek, které se podepisují na kvalitě místních vín. I proto tvrdí enolog světového jména Paul Hobbs (dvakrát vyhlášen jako Personality of the Year, Robert Parker), hlavní konzultant vinařství od roku 2003, že takové podmínky jsou pro něj výzvou, jakých je jen málo. První vinice v La Pampa vysadili v roce 2001 se záměrem prodávat hrozny do Mendozy. Jejich kvalita však byla taková, že se rozhodli dělat vlastní vína a hned první, Cabernet Franc 2005, vzbudilo značnou pozornost na Concours Mondial v Bruselu, kde získalo velkou zlatou medaili.
Jak byla tato výzva Paulem Hobbsem přijata, lze "ochutnat" ve třech základních řadách, které opět ve svých pojmenováních připomínají místa, kde se vína zrodila: Desierto 25, Desierto Pampa a Pampa Mia.
Bodega Chacra a Piero Incisa della Rocchetta
Patagonie doslova učarovala nejen průkopníkům a dobrodruhům, ale i mnohým osobnostem světového vinařství. Jedním z nich je i Piero Incisa della Rocchetta. Znalcům vína snad není třeba představovat jméno jeho dědečka, marchese Maria Incisy della Rocchetta, tvůrce slavného toskánského vína Sassicaia. Připomeňme, že jako první víno označované "supertoscano" se v roce 1971 objevila Sassicaia z ročníku 1968. Tvořilo jej 85 % odrůdy Cabernet Sauvignon a 15 % odrůdy Cabernet Franc. Od ročníku 1994 získala Sassicaia výjimečné privilegium vlastní apelace Bolgheri Sassicaia DOC.
Pro Piera Incisu della Rocchetta, který strávil své dětství v Bolgheri, byl dědeček Mario velkým vinařským vzorem, a to především pro jeho výjimečný respekt a odpovědnost vůči přírodě. Jeho životní přesvědčení vyústilo do podoby udržitelného hospodářství, ve vinařství s nízkou uhlíkovou stopou a do řady opatření na ochranu přírody v Bolgheri, kde se Sassicaia zrodila. Na toto téma napsal i řadu uznávaných publikací. Pro Piera to byly krásné vzpomínky z dětství, které si odnesl do života. Hluboce ovlivnily i jeho názory na vinařství, a také proto se mohl zrodit i podivuhodný "toskánský" příběh v Patagonii.
Vše začalo v roce 2001 na ochutnávce vín v New Yorku, kde Piero Incisa della Rocchetta objevil Pinot Noir z "jakési neznámé oblasti", z regionu Río Negro v argentinské Patagonii. Víno, které nabídl Humberto Canale, jeden z průkopníků patagonských vín, jej natolik oslovilo, že se rozhodl do míst, odkud toto víno pochází, podívat. Velmi brzy byl rovněž jako již mnoho lidí před ním nakažen oním "patagonským virem". Již nakažen zjistil, že se jedná o unikátní terroir, a když navíc objevil vinice se starými keři odrůdy Pinot Noir, bylo rozhodnuto.
Patagonie je často popisována jako Tierra de pasiones escondidas - země skrytých vášní. Piero jako by zemi naslouchal, a jak sám říká, doslova těmto vášním propadl. Lze říci, že s obdobnou vášní bylo v roce 2004 vybudováno vinařství v Mainqué v Río Negro s tím, že vína budou pokud možno ničím nerušeným výrazem výjimečnosti této části Patagonie. Přívlastek "nerušený" v tomto případě vyjadřuje to, že se v jeho a rovněž ve většině patagonských vinic vinaři nemusejí obávat toho, co trápí vinohradníky v Evropě: tedy vlhkosti, plísní, houbových chorob a mnohých živočišných škůdců. Na jeho vinicích dělených a zároveň chráněných řadami topolů jsou původní odrůdy, které nebylo třeba nikdy roubovat na odolné americké podnože. Sám si uvědomuje, že to je rizikové chování, ale když jsou nejstarší vinice (přes 85 let) v tak dobrém stavu, není třeba nic měnit.
Když se zamyslíme nad výčtem jmen osobností, které se v tomto případě podílely na úspěchu pro mnohé nepochopitelného záměru, musíme se na Patagonii podívat přece jen jinýma očima, než nám doposud nabízely takové osobnosti, jako byli například anglický přírodovědec Charles Darwin, pirát a mořeplavec sir Francis Drake, anglický spisovatel William Henry Hudson či portugalský mořeplavec ve španělských službách Fernand Magalhães, který vody u břehů Patagonie nazval "Mořem temnot".
Musíme přehodnotit i vlastní dojmy a zkušenosti, kterým byla patagonská vinařství dlouho "utajena". Nijak nezapůsobila ani skutečnost, že například Robert Parker dal vínu Chacra Treinta y Dos 2015 velmi pěkných 97 bodů. Bylo to stále jen jakési velmi vzdálené "neznámo".
Piero Incisa della Rocchetta dal svému novému vinařství název Chacra. V Patagonii to je výraz pro zvláštní pozemek pro výsadbu ovocných stromů, je to však i výraz, který v hinduistickém a buddhistickém tantrismu a józe představuje životně důležitá energetická centra, která těm "vnímavějším" mezi námi nabízejí možnost spojení se vším živým v tomto našem světě a celém vesmíru. Můžeme si o takových spojeních myslet cokoli, nic to však nemění na tom, že ve vinařství Chacra je vše, co se týče vztahu k okolí, živému i neživému, podřízeno smyslu naprostého obecného souladu... Tolik se alespoň dočtete na stránkách vinařství v kapitole nadepsané slovy "filozofie".
Pokud bychom použili srozumitelnější slova, a navíc si vinařství na vlastní oči prohlédli, o ochutnání ani nemluvě, snadno zjistíme, jak jsou slova významu "chacra (čakra)" naplňována. To že jsou vinice vedeny opravdu co nejšetrněji vůči přírodnímu prostředí, není třeba zdůrazňovat, umělá hnojiva a toxické pesticidy jsou zakázány: jistě tu jsou na místě slova, jako jsou organický, biodynamický apod. To bychom ale museli příliš dlouze popisovat podmínky v severních provinciích Neuquén, Río Negro a Chubut.
Vhodné je jen dodat to, že vinice jsou přihnojovány kompostem z matolin, podzimního listí a "guána" s vysokým obsahem fosforu, vápníku a dusičnanů.
Tak alespoň krátce o tom, co může návštěvník vidět koncem února a začátkem března, kdy obvykle začíná sklizeň. Hrozny jsou sbírány v časných ranních hodinách, kdy je ještě poměrně chladno. Pečlivě vybrané hrozny jsou v nízkých přepravkách, kde jsou hrozny umístěny jako na výstavu, dopraveny za méně než půl hodiny ke zpracování. Hektarové výnosy jsou velmi nízké, keře jsou zatěžovány maximálně 1,5 kg, a i tak je prováděna selekce. I v menších vinicích se sbírají jen hrozny z vybraných dílů. Při takovém výběru, kdy je pamatováno i na jinak "obtížné" ptactvo, se ani příliš nedivíte, když se vám do ruky dostanou i výsledky laboratorní analýzy: když se trochu zorientujete v jazyku a terminologii, tak zjistíte, že se jedná o dokonalou rovnováhu všech složek, jejich přirozená koncentrace je přímo záviděníhodná. I všechny další kroky jsou prováděny velmi šetrně: macerace a první fáze kvašení se provádí v kulatých nádržích s malou hloubkou, aby byl zajištěn co nejlepší kontakt se slupkami. Kvašení probíhá při nízkých teplotách do 20 ºC s původními kvasinkami v malých cementových kádích. Vína se čistí přírodní "dekantací" bez filtrů a jiných dalších technik a zrají v sudech z francouzských dubů s vysokou hustotou dřeva.
Expo Vinos de la Patagonia
V roce 2016 byla založena organizace WOPA (Wines of Patagonia, předseda Robert Schroeder) s cílem uvést patagonská vína do povědomí vinařského světa. Členům WOPA bylo zřejmé, že bude ještě nějaký čas trvat, než milovníci vína najdou cestu až na daleký jih Argentiny, a tak se rozhodli, že se za svými zákazníky vydají sami. Obesílali zahraniční soutěže, dodejme, že s pozoruhodným úspěchem, ale bylo zřejmé, že je třeba zvolit razantnější kroky. Tím prvním bylo uspořádání přehlídky patagonských vín doma - na severu v Buenos Aires, v novém zařízení Centro de Arte y Estudios Latinoamericanos. Letos v květnu se konal již druhý ročník pod názvem Sabores, paisajes y grandes vinos del sur argentino (Chuti, krajiny a skvělá vína z jižní Argentiny). Je to opravdu nejlepší způsob, jak patagonská vína poznat. Pro Evropany to je "kus cesty", ale zdá se, že by se podobná akce mohla v nejbližších letech konat i v evropských zemích, kam jsou argentinská vína běžně dovážena. Prozatím nabízí tuto možnost jen hlavní město Argentiny. Letos to bylo 30 vinařství z oblastí Chubut, La Pampa, Neuquén a Río Negro a ta ukázala, že v patagonských vinicích jsou nejvíce vysázeny odrůdy Malbec (39 %), následuje Pinot Noir (30 %), Chardonnay a Merlot (6 %), Cabernet Sauvignon (5 %), Cabernet Franc (2 %)...
Je zajímavé jmenovat alespoň některá zúčastněná vinařství, protože ta již svými jmény ukazují na kus historie této země, na imigrační vlny (více než 90 % obyvatel je evropského původu), které přivedly do země především Španěly a Italy, byli to ale i Němci, Poláci, Češi, Židé atd. Jsou to například Aonikenk, Casa Yagüe, Contracorriente, Del Río Elorza, Des de la Torre, Familia Adamow, Familia Aicardi, Familia de Bernardi, Familia Schroeder, Fin del Mundo, Fincas del Limay, Gérôme Marteau, Grupo Trafen, Humberto Canale, Malma, Marcelo Miras, Nant y Fall...
Tato vinařství jsou zároveň důležitá místa na vinařské mapě Patagonie, která by si zájemce o argentinská vína neměl nechat ujít. A nejde jen o vína, ale také o nebývalou vstřícnost místních lidí, která jako by chtěla nahradit vrtochy jinak nehostinné krajiny.
Patagonie je velmi rozlehlá země, a tak může mít i tato mapa vytvořená názvy vybraných vinařství pro mnohé "nestravitelné" měřítko - v každém případě však může posloužit alespoň jako základní orientace v této úchvatné zemi. A to i pro ty, kteří víno zas tak moc nemusejí.
Pokud jsme vína Patagonie charakterizovali jako vína "na konci světa", tak jen proto, abychom zdůraznili jejich výjimečnost geografickou. Také to nejsou jakési stodoly či garáže na konci prašných cest, ale moderní podniky vybavené technikou srovnatelnou s tím nejlepším, co lze dnes nabídnout. Jako by patagonští vinaři vybírali to nejlepší ze zemí, odkud před desítkami i stovkami let přišli jejich rodiče, prarodiče... Jedno z vyhlášených patagonských vinařství nese název Malma. V jazyku Mapučů to znamená "pýcha", a tak se na etiketě vín z tohoto vinařství objevuje slovo, které je jakoby neviditelným písmem zapsáno na etiketách všech vín z Patagonie.
Text: Jiří Trapek
Foto: autor, archiv Bodega
del Fin del Mundo a WOPA
Zveřejněno ve WINE & Degustation 10/2018
Partneři