Ing. Pavel Pastorek
Ač v jiných vinařských zemích nejsou vinařská družstva ničím zvláštním, u nás najdete vlastně jediné. Jsou to Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, jedna z největších vinařských společností u nás. A také jedna z nejznámějších a nejstarších. Jaké to bylo stát u zrodu a žít s touto společností po celý čas, jsme se zeptali ing. Pavla Pastorka, ředitele Templářských sklepů Čejkovice.
Nejdříve bych se chtěl zeptat na samotné počátky společnosti Templářské sklepy Čejkovice – jak vznikl nápad založit tuto společnost v porevoluční době, kdy družstva zrovna moc v kurzu nebyla?
Naše historie začala svým způsobem už dříve, protože od roku 1936 do roku 1952, kdy byl majetek družstevníků znárodněn, zde v Čejkovicích již vinařské družstvo působilo. A naše prvotní myšlenka po revoluci byla jeho obnovení. Je pravda, že v té době nebyla družstva zrovna populární, ale určitě by nás tehdy nenapadlo, že zůstaneme také jediní. Společnost Templářské sklepy Čejkovice je totiž jediné vinařské družstvo v České republice. Až mi to přijde zvláštní, neb v ostatních tradičních vinařských zemích, jako je Francie, Španělsko nebo i nám blízké Německo, Itálie či Rakousko, je tento způsob hospodaření obvyklý. Takže během vánočních svátků roku 1991 proběhla ustavující členská schůze, kde rovná stovka především místních čejkovických pěstitelů odsouhlasila založení vinařského družstva. 10. února roku 1992 pak došlo k registraci na krajském soudu a faktickému vzniku družstva jako právnické osoby. V té době jsem měl již připravený konkurenční privatizační projekt na subjekt sklepního hospodářství zde v Čejkovicích spadající pod státní statek Hodonín. Nakonec se nám asi po dvou letech podařilo přes docela urputné snahy našich oponentů především ze strany vedení tehdejšího státního statku s tímto projektem uspět a naše družstvo se mohlo fyzicky po více než 40 letech do tohoto vinařského závodu vrátit.
Jaké byly první roky fungování vinařského družstva v Čejkovicích, s čím jste se nejvíce potýkali?
První roky byly hodně finančně náročné, protože jsme se museli vypořádávat s množstvím restitučních nároků, ale díky dobré práci společnosti a narůstajícímu ekonomickému výkonu jsme ke konci roku 2000 mohli říci, že už nikomu nic nedlužíme. Tehdy jsme se také mohli plně vrhnout do obnovy samotného závodu, a to nejenom co se týká technologie, kterou jsme kompletně zmodernizovali, ale samozřejmě také renovace budov. Dnes bych řekl, že ve srovnání s ostatními patříme k velmi moderně vybaveným společnostem. V roce 2005 jsme dále expandovali a koupili jsme zde v Čejkovicích středisko bývalých Družstevních vinných sklepů, abychom navýšili kapacitu na necelých 7 miliónů litrů vína. Tyto prostory ale také potřebovaly výraznou modernizaci, přeci jenom byly ze sedmdesátých let. Dnes tam ale můžeme vodit návštěvy a ukazovat jim, jak vypadá opravdu moderní vinařský provoz.
Postupem času jste se z původní stovky členů rozrostli, o jak velké společnosti tedy hovoříme dnes?
V současnosti máme asi 360 členů, především fyzických osob a několik právnických osob, to jsou především společnosti vzniklé z bývalých zemědělských družstev. Celková rozloha vinic obdělávaných členy družstva je kolem 1 500 hektarů. Ne všechny hrozny vypěstované členy družstva jsou ale bohužel dodávány sem k nám do výrobního závodu. Část hroznů si naši členové realizují jinými způsoby, především výrobou vlastních vín. I proto jsme nuceni doplňovat kapacitu závodu nákupem nasmlouvaných hroznů mimo členy družstva. Každoročně tak dle ročníku zpracováváme od čtyř do osmi miliónů kilogramů hroznů, což naše vinařské družstvo řadí k největším vinařským společnostem v ČR. Mimo výkup hroznů z vinic našich členů disponujeme ještě 110 hektary vlastních vinic určených primárně pro každoroční produkci těch kvalitativně nejvýše postavených přívlastkových vín. Jinak se také zabýváme poradenskou činností pro naše členy, ať již ve smyslu vinohradnictví, tak ve smyslu ekonomickém, například při poskytování dotací a komunikaci s různými úřady a tak podobně.
Můžeme se ještě chvilku zastavit u samotného fungování družstva? Spoustu procesů, například povinnosti členů v rámci dodávání hroznů, si nedokážu úplně představit.
Družstvo považuji za nejdemokratičtější způsob fungování právní společnosti. A to nemusí být vždy podřízeno pouze kapitálu. V našem vinařském družstvu má například každý člen jeden hlas, bez ohledu na svou velikost či množství dodaných hroznů. Od nejmenšího člena s dvaceti ary vinic až po velkou společnost, všichni jsou si rovni. To je velmi důležité pro směřování a rozhodování družstva, je to nejlepší varianta pro ochranu jeho fungování. Naši členové jsou povinni dodávat do družstva 20 metráků hroznů z každého hektaru, co obhospodařují, zbytek mohou využít pro své potřeby, prodat jinam a podobně. To je pro nás výhodné třeba v letech, kdy jsou nízké výnosy. Na druhou stranu my jim garantujeme, že od nich vykoupíme i celou produkci, pokud budou chtít – což je pro ně zase jistota pro roky s vyšším výnosem. Dalším důležitým momentem fungování družstva je diferenciace smluvních výkupních cen od našich členů, kde záleží na momentu, kdy chtějí mít své hrozny zaplacené. Tím pádem kdo má možnost počkat si na peníze, může si výrazně polepšit oproti standardní výkupní ceně. Pro nás je to zase výhodné v rámci udržení cash flow společnosti. Navíc i podle celkových výkupů a kvality hroznů jsme schopni dávat našim členům k výkupním cenám další bonusy nebo prémie.
To je pro vaše členy jistě zajímavé. Myslíte, že právě tímto je princip fungování družstev výhodnější než u klasických firem?
Ano určitě. Protože co je vlastně cílem každého družstva? Rozdělit si zisk z finálního výrobku. Uvědomte si, jak jsou dnes příjmy z různých částí procesu rozdílné. Zemědělci, jako prvovýrobci, nemají zisk z prodeje konečného výrobku. Ten má především obchodník, protože na vrcholku té pomyslné pyramidy s největším rabatem je vždy obchod, až pod ním je výroba a úplně dole jsou pěstitelé – prvovýrobci. A pokud my jsme nejen zpracovatelské, ale i odbytové družstvo, což je náš případ, tak každý člen má možnost se podílet na zisku firmy. To je zásadní výhoda družstva oproti standardním společnostem, nastaveným mnohdy na maximalizaci zisku majoritního vlastníka. Je potřeba se ale opravdu striktně držet toho původního naprosto demokratického principu fungování družstev, protože jinak to většinou končí pozvolným převzetím společnosti nějakými majoritními skupinami.
Jak vás poslouchám, je vidět, že se vám tento způsob fungování dlouhodobě osvědčil.
To určitě, ale nechci zde být nějakým nekompromisním propagátorem družstev, ať se každý rozhodne sám. Jenom pro příklad ještě uvedu jeden fakt. Když se podíváte na některé tradiční podstatně vyspělejší ekonomiky kolem nás, tedy Německo, Francii, Rakousko a další, zjistíte, že dobré dvě třetiny domácího produktu zde tvoří malé či střední firmy. Mnohdy právě sdružené v různých družstvech či cechovních uskupeních, aby si mohly vzájemně pomoci a společně profitovat ze svých úspěchů. Když se podíváte k nám, je to přesně naopak. I proto je ČR myslím spíše tou montovnou či skladem Evropy. Nakolik je to, především v zemědělství, důsledek špatně provedené privatizace už nechám na posouzení čtenářů. Jenom když si vzpomenete, jak zde dříve, třeba za první republiky, perfektně fungovala hospodářská a jiná zpracovatelská družstva, je to obrovská škoda. Teď nemyslím ta jednotná zemědělská družstva vytvořená direktivně za socialismu, která byla odtržena od obchodní reality a v mnoha případech i s minimálním vztahem k půdě a přirozeným zemědělským procesům. Po revoluci jsme měli unikátní možnost se k tomu původnímu systému s hospodářskými družstvy vrátit, a tím celý zemědělsko-potravinářský komplex v nových podmínkách posílit, bohužel se to nepodařilo.
Vraťme se teď na chvíli ještě k vaší osobě. Vy sám jste vystudovaný vinař, nebo jste si vztah k vinaření vytvořil jinak?
Já nejsem klasický specializovaný vinař, i když naše rodina v minulých letech tradičně v malém vinařila, stejně jako moje děti dnes. Já jsem se v zemědělství narodil a vyrostl, mám vystudovanou agronomickou fakultu a vždy jsem tíhnul spíše k zemědělství jako celku, pracoval jsem na různých technických postech, např. jako vedoucí střediska v družstvu apod. Dostal jsem se tak k mnoha různým odvětvím té zemědělské práce a možná i díky tomu vidím spoustu problémů z větší perspektivy a možná i více do budoucnosti. I proto se nám, myslím, v těch prvních letech po revoluci podařilo protlačit náš družstevní privatizační projekt a vybudovat úspěšnou společnost. I když nám tenkrát nedával skoro nikdo šanci. Ostatně za blázny jsme byli za ty roky častěji, třeba když jsme již na začátku devadesátých let začali podporovat výsadbu vinic jak vlastních, tak i našich členů, bylo to v době, kdy kilo hroznů stálo méně než kilo brambor a nikdo je nechtěl. Dnes po letech se to ukazuje jako správné rozhodnutí.
Již třikrát jste získal titul manažer roku. Jste jediný ve vinařském oboru, kterému se podařilo toto ocenění získat – manažer pro malé firmy, manažer odvětví a manažer pro střední firmy. Koho byste ale ještě rád zmínil z těch, kteří stáli nebo stojí za úspěchem společnosti?
Ocenění v soutěži Manažer roku si nesmírně vážím. Zvláště pro to, že o něm rozhodují odborníci a skutečné kapacity, kteří se zabývají mnoha disciplínami ekonomiky (není tam žádný vinař) a kteří hodnotí navrženého uchazeče o toto ocenění z řady hledisek, součástí testu je i několikahodinový pohovor. Co se týká ostatních, kteří se zasloužili o současnou úroveň našeho vinařského družstva, těch je opravdu spousta. Víte, já si vážím práce úplně každého. Od lidí, co pracují ve vinicích, přes výrobu vína, marketing, obchod až po samotnou distribuci. Nefungovalo by nám to tu tak dobře, kdyby kterýkoliv z těch článků nepracoval výborně. Každý musí dělat svou práci tak, aby byla přínosem. Takže bych musel vyjmenovat všechny a to se nám sem nevejde. Koho ale určitě musím zmínit, tak to jsou spíše moji kolegové z počátků vzniku družstva, se kterými jsme to tenkrát dávali dohromady. Za obnovením vinařského družstva stojí především pan Vladimír Škrobák, dnes už bohužel zesnulý. To byl člověk, který vinařině neskutečně rozuměl, a jeho praktické znalosti byly nedocenitelné. Druhým významným hybatelem byl tehdejší starosta ing. Jan Holomek, který je dodnes členem představenstva našeho družstva. No a třetím jsem byl tehdy já.
Hodně diskutovaným počinem byla v roce 2012 akvizice pavlovského vinařství Reisten. Co vás k tomu tehdy vedlo?
Už dlouho jsme podobně jako ostatní velké vinařské společnosti přemýšleli o nějaké té pomyslné třešničce na dortu, kterou bychom rádi oslovili ty nejnáročnější zákazníky. A tenkrát se naskytla možnost získat vinařství Reisten, jednu z nejprestižnějších tuzemských značek. Obchod se uskutečnil, součástí vinařství bylo i 30 hektarů vlastních vinic a nově rozestavěné vinařské centrum, zamýšlené pro budoucí provoz vinařství. To jsme v relativně krátkém čase dobudovali a vybavili nejmodernějšími technologiemi pro výrobu vína. V letošním roce zde ještě chceme dořešit odpovídající degustační zónu pro návštěvníky. Podařilo se nám také rozšířit polohy Reistenu o další 2 hektary, ale to je zatím maximum, získat nějaké vinice na Pálavě je dnes už skoro nemožné. Naštěstí současná produkce hroznů vinařství plně dostačuje a odpovídá poptávce po tomto typu vín. Ta je především ze strany nejvyšší gastronomie a privátních zákazníků. Zpětně tento akviziční krok hodnotím velmi pozitivně. Do chodu této společnosti takřka nezasahujeme a přes tehdejší odchod některý důležitých postav z tohoto vinařství se nám podařilo nejen udržet špičkovou kvalitu vín, ale především stabilizovat tuto firmu jako váženého producenta vysoce kvalitních vín s nezaměnitelným rukopisem terroir Pálavy.
Hodně se tenkrát spekulovalo, nakolik váš krok souvisel s tehdejším pošramoceným mediálním obrazem vaší firmy…
Nemohu říci, že to nebyla součást naší obrany proti konkurenčnímu boji, kterému jsme byli tehdy vystaveni. Chtěli jsme dát jasný signál našim zákazníkům a milovníkům vína, že jsme zdravou společností, která chce pracovat na kvalitě svých produktů, která to v uvozovkách „myslí dobře“. Že to, co děláme, děláme vážně, poctivě a s jasným cílem produkovat vysoce kvalitní vína. I dnes se ještě s útoky z té doby vyrovnáváme. Nemá smysl to rozmazávat, pouze doplním, že dodnes, za více jak dvacet let existence na trhu a při objemu prodaného vína – v číslech je to více než sto milionů litrů –, nebyla v našich vínech nalezena žádná ze zakázaných složek (voda, glykol apod.). A věřte, že jsou naše vína příslušnými kontrolními orgány sledována více než bedlivě. Přesto jsme stále terčem různých mediálních kampaní a tlaků ze strany našich konkurentů.
Poslední dotaz se týká vašich obchodních aktivit. Jak vnímáte současný trh a případné změny v preferencích vašich zákazníků?
Trh se samozřejmě za ty roky výrazně změnil a je mnohem složitější než dříve si zákazníka udržet. Nám se to myslím v celku daří, i když to souvisí s neustálým vymýšlením a hledáním toho, co nového zákazníkům nabídnout. V tom se velké společnosti liší od těch malých, které mají své zákazníky spíše stabilní, a naopak se mnohdy soustředí na udržení tradičních produktů. Určitě vnímáme a vítáme také postupně se zmenšující procento prodeje našich vín přes klasický retail, tj. v obchodních řetězcích, a narůstající přímý prodej do gastronomie, privátním klientům apod. Tomu přizpůsobujeme i procentuální změny rozložení našich vín mezi jednotlivými produktovými řadami, kdy se dlouhodobě snažíme nahradit kvantitu kvalitou. Každoročně uvádíme na trh novinky, zmíním se např. o řadě KAREL IV., kterou jsme připravili k 700. výročí narození Karla IV. a která se setkala s velmi kladným ohlasem nejen u znalců vín, ale byla kladně hodnocena i ze strany řady představitelů státní správy. V tomto trendu pokračujeme a naše úspěchy na soutěžích v posledních letech jeho správnost pouze potvrzují. Například v letošním Salonu vín ve Valticích máme tři vína. Pravidelně pořádáme různé věrnostní soutěže, vzhledem k výjimečné vinařské historii Templářských sklepů jsme také zajímavou turistickou destinací. Dalším zajímavým prvkem obchodu je především do budoucnosti export našich vín do zahraničí. Je to sice běh na dlouhou trať, ale my exportu dlouhodobě věříme a snažíme se o něj. I když jsme díky dotační politice u našich mnohých jihoevropských kolegů v obrovské nevýhodě vzhledem k vyšší ceně našich vín, tak jsem přesvědčen, že kvalita našich vín – především bílých – dokáže i zahraniční znalce a milovníky vína zaujmout. Věřím, že naše vinařské družstvo, ač atypické formou podnikání v České republice, je připraveno pokračovat v úspěšné podnikatelské činnosti v oblasti vinohradnictví a vinařství a svým přístupem bude i nadále přispívat k prezentaci vysoce kvalitních vín z oblasti jižní Moravy.
Zveřejněno ve WINE & Degustation 3/2017.
Partneři