Jean-Jacques Godet
Když se zakladatel dodnes trvající rodové linie jmenuje Bonaventura, pak je asi možné věřit i na osud. Jean-Jacques Godet je sedmou generací rodinné ságy úspěšných výrobců cognacu a jeho syn Jean-Edouard Godet, který dnes se svými bratry z rukou otce postupně přebírá otěže podniku, se tak stává představitelem již 8. generace od oficiálního ustavení značky Godet v roce 1782 a představitelem 15. generace od příchodu Bonaventury Godeta do Francie v roce 1550.
Holandský obchodník a velký mořeplavec Bonaventura Godet se v polovině 16. století odstěhoval do La Rochelle, aby odsud po moři exportoval do Nizozemí, tedy své rodné země, sůl a vína z oblasti Charentes a z Ristel (dříve se jim říkalo vína z La Rochelle) a také eau-de-vie (pálenku). Vinice Aunis a Charentes v té době produkovaly víno ve velkém množství a Nizozemí představovalo nejvýznamnějšího importéra produktů, kterým se říkalo „přepálená vína“, předchůdců koňaku. Z holandského názvu „brandwijn“ později vznikl název brandy.
23. prosince 1588 dostal Bonaventura Godet listinu od krále Jindřicha IV., který mu sděluje, že si přeje přátelsky zacházet s mistrem Bonaventurou Godetem. Povolili jsme mu a povolujeme, aby užíval štítek a erb Jeho Veličenstva a náš“. Tento list, který má stále své čestné místo ve vstupní hale firmy, znamenal skutečně významné ocenění získané „jako poděkování za tuto nádhernou karafu s brandwijn“, kterou Bonaventura Godet daroval králi 13. července 1588. Králi, který byl zatím pouze Jindřichem, králem Navarrským. Ve stejné době Bonaventura Godet postavil dům a sklady podél kanálu v La Rochelle, dnes nazvaném Canal Rompsay. Kanál ústil do přístavu a byl používán pro přepravu zboží k přímému naložení na lodě odplouvající do Holandska. Dům nacházející se na nábřeží Louis Durand stále patří rodině Godet a dnes je v něm hlavní sídlo podniku.
V roce 1699 Jean Godet, poradce starosty města Fontenay, získal svůj „stříbrný erb s třemi pískovými godety (kalíšky), umístěnými dva nad jedním a s jednou hvězdou ve středu“. Rok 1782 je považován za oficiální rok vzniku značky Godet. Gedeon Louis Godet, Bonaventurův prapraprapravnuk, si nechal zaregistrovat značku Maison Godet v La Rochelle jako „Obchodník s eau-de-vie“. Uznávaný obchodník s dobrými obchodními kontakty v celé Evropě byl v roce 1785 vybrán, aby se stal zástupcem komisaře pro námořnictvo a obchod sjednocených provincií v Nizozemí. O rok později získává zmocnění stát se vicekonzulem Dánska. Jeho přímý potomek Jean-Jacques Godet dodnes vykonává funkci konzula Dánska v La Rochelle, jak to dokládá deska nad vstupem do sídla firmy.
Další období nebylo pro značku Godet, ale ani pro obecný vývoj obchodu s cognacem ve Francii i v zámoří, nikterak růžové. Fyloxera, krize, dvě světové války…
Společnost zažívá obnovení své slávy v 70. letech minulého století a skutečně dynamický rozvoj exportu do celého světa po roce 1984. V tomto roce nastupuje do vedení podniku současný generální ředitel Jean-Jacques Godet, čtrnáctý nositel jména Godet. Jeho cílem je „postavit most mezi tradicí a modernitou“. Jean-Jacques vstupuje do podniku s myšlenkou znovu oživit chuť tradiční „Folle Blanche“, původní odrůdy ochranné značky cognac, odrůdy používané před vypuknutím fyloxery, která byla nahrazena produktivnější a méně choulostivou odrůdou Ugni Blanc. V závislosti na kvalitě sklizně vybírá nejlepší eaux-de vie pocházející z jedné odrůdy a z jednoho roku z oblasti Fins Bois, uskladňuje je v nových sudech pod dohledem státním orgánů, aby mohl zaručit autenticitu ročníku. V roce 1995 se Jean-Jacques vrací z cesty po Asii, a protože cítí počínající úpadek zájmu o koňak, rozhodne se vytvořit nový produkt: čajový likér „Tong-Ding-Wulu“ – koňak smíchaný s čajem, kterým čtyři roky zavlažuje tchajwanský trh. V roce 1999 se podnik obohatí o investici do dvou vinic v Puisseguin Saint-Emilion – Château Haut-Laplagne a Château Seigla-Laplagne.
I po vstupu do třetího tisíciletí je podnik Godet stále rodinný a nezávislý. Zásadní význam mělo pro společnost její stěhování. V roce 2004 bylo soudním rozhodnutím nařízeno, že se firma musí z důvodu bezpečnosti vystěhovat z historického centra La Rochelle. Toto rozhodnutí nebylo přijato s nadšením a Jeana-Jacquese velmi zasáhlo. Sklepy Cognac Godet ale shodou náhod stěhují na půdu bývalých vinic Domaine Du Clavier tváří v tvář moři a rázem se stávají unikátem. Jean-Jacques je vášnivý jachtař. Vyhrál mnoho regat na lodích Rhapsodie III a Rhapsodie V v barvách Cognacu Godet a v roce 2008 doplul až k Antarktidě. Odtud se vrátil s novou inspirací a převratným nápadem - „Antarkticou“ - naprosto průzračným koňakem, který se pije ledový... A ten se rychle stává dalším klíčem k úspěchu v moderních dějinách společnosti…
Godet je historická stará koňaková firma, která sídlí v nádherném městě La Rochelle. Mohl byste našim čtenářům přiblížit momenty, které vy osobně považujete za nejdůležitější ve vaší rodinné historii?
Naše rodinné dobrodružství začíná v roce 1550, když můj prapředek Bonaventura Godet, který byl pochopitelně holandského původu, doplul do La Rochelle, aby zde obchodoval s bílým vínem. Je jedním z těch, kteří se účastnili zrodu koňaku. Je třeba říct, že v té době bylo víno z údolí La Rochelle v severní Evropě velmi žádané. Aby ušetřili na dopravě, napadlo je víno přepálit, aby zmenšili objem přepravovaného zboží na lodi a aby potom v přístavu jen opět dolili vodu. Během přepravy v barikových sudech se víno zlepšilo. Když ho v Amsterodamu ochutnali, tak zjistili, že by bylo naprosto neužitečné, aby přidávali vodu a začali ho prodávat v tom stavu, v jakém dorazilo. A tam vznikl nápad nazvat tento produkt„brandwijn“, přepálené víno, nebo také „Vin Brulé“. Brandwijn je vlastně předchůdcem koňaku a já jsem velmi pyšný na to, že můj prapředek se účastnil tohoto dobrodružství od počátku. Je třeba zdůraznit, že do konce 19. století bylo La Rochelle hlavním hráčem na trhu s brandwijn neboli s brandy, protože cognac v té době ještě neexistoval. A až poté, co došlo k neštěstí fyloxery se produkce brandwijn přesunula více do vnitrozemí a na konci 19. století se tak zrodil nový název cognac. Maison Godet charakterizuje to, že jsme od počátku celého dobrodružství s koňakem a jsme jediným podnikem, který se neodstěhoval z La Rochelle a sídlí tam po celou dobu historie tohoto destilátu. Další znak, který nás velmi charakterizuje, je ten, že jsme vlastně nejstarší rodinný koňakový podnik, který dnes existuje.
Necítíte to, že jste na jednu stranu v turistickém městě, jako je La Rochelle, ale na druhou stranu nejste v tom dnešním pravém centru koňaku, jako určitou nevýhodu? Když turista jede za koňakem, tak jede spíš do údolí řeky Charente, do města, které nese jméno Cognac, a do La Rochelle se jede spíš podívat za památkami kardinála Richelieu.
To je dobrá otázka. Já na to odpovím následujícím způsobem. Je to jistý handicap, ale svým způsobem je to i výhoda. Je to handicap, protože lidé, kteří dobře neznají apelaci Cognac, si nedokáží představit, že by v La Rochelle mohl být nějaký koňakářský podnik. Ale v La Rochelle jsme i teď stále dva výrobci. Je tam ještě Normardin-Mercier, který je kousíček od nás. V dnešním světě koňaku je to zvláštnost, tedy se odlišujete, a to je výhoda. Velmi často jsem přemýšlel nad tím, jestli se nemám přestěhovat do Cognacu, ale pak jsem si řekl, že když bych se tam přestěhoval, ztratil bych tím jedinečnost a specifičnost našeho domu. Utopil bych se v té mase a svým způsobem bych byl rozdrcen velkými značkami jako je Rémy Martin nebo Courvoisier, kteří jsou dominantními hráči. Takže pro ujasnění, my jsme opravdu velmi pyšní a šťastní, že jsme stále v La Rochelle, i když občas to některým klientům může vadit. Hlavně je to tak, jak to je. My prostě nemůžeme přepsat historii Godetu z nějakého filosofického principu, jestli máme být v Cognacu nebo v La Rochelle, protože La Rochelle patří k apelaci Cognac. Naproti nám je ostrov L‘Ile d’Or a tam je také družstvo, které produkuje koňak.
Znamená to, že nejste v centru oblasti, ve městě Cognac, pro vás něco specifického při výrobě koňaku?
To jsou dvě různé věci. To, že máme naše sklepy v La Rochelle, je prostě naše specifičnost. Nicméně kupujeme hrozny z pěti oblastí apelace Cognac - Grande Champagne, Petite Champagne, Le Borderies, Le Bons Bois a Le Fins Bois. A to, že máte sklepy v La Rochelle nebo v Cognacu, nic nemění, až na to, že díky blízkosti moře je zrání v našich sklepích lepší než v Cognacu. Proč? Protože jsme blíž oceánu a je tam vyšší vlhkost. Je obecně známo, že je lepší, když koňak zraje ve vlhkých sklepích než v suchých. Faktor vlhkosti opravdu při zrání koňaku hraje roli. A proto my máme takovou zvláštní chuť a odlišujeme se od ostatních koňaků. Dnes koňak Godet můžeme charakterizovat třemi základními kritérii. Tato tři kritéria jsou následkem vlivu oceánu. Tím myslím opravdu tu vlhkost, která způsobuje, že naše koňaky jsou extrémně lehké a mají celkově květinovou vůni a v ústech mají ovocnou chuť. A vlhkost má opravdu velký vliv na tyto tři organoleptické vlastnosti. Abych to uzavřel, tak řeknu, že jsem velmi spokojený, že v La Rochelle jsem. Navíc myslím že naše nové sklepy blízko moře, které jsou naproti L‘Ile d’Or, mají vlhkost ještě vyšší než v centru La Rochelle.
Debata o suchých a vlhkých sklepích je v koňaku samozřejmě velmi rozšířená. Pro člověka, který se v koňaku vyzná, je poměrně snadné rozeznat, jestli zrál ve vlhkém nebo suchém sklepě. Přináší ten vliv oceánu ještě něco dalšího? Samozřejmě by se dalo spekulovat o vlivu soli, jódu nebo menšího kolísání teplot, protože vliv oceánu je mimo jiné i termoregulační…
Pokud jste opravdu blízko moře, tak je to skutečně výraznější. Máme mnohem méně kontinentální podnebí než Cognac, to je opravdu důležitý faktor. A i sůl a jód určitě musí mít nějaký vliv. My jsme v nových sklepích krátce a zatím jsme nebyli schopni přesně definovat, jakým způsobem ovlivňují náš koňak. To, co ale víme, je, že vinice, které jsou v okolí L‘Ile d’Or nebo L‘Ile d’Oleron, tedy v oblasti, která je saturovaná jódem, produkují vo, které je opravdu jiné. Ale co se týče zrání, ten vliv asi nebude nijak prvořadý. Základní faktor je vlhkost a je to opravdu dokázané, že koňak je mnohem ohebnější, hladší, když zraje ve vlhkých sklepích. Koňaky ze sklepů suchých jsou naopak tvrdší.
Když byste se měl podívat na portfolio společnosti Godet, co je nejdůležitějším produktem nebo respektive produktem, který nejvíc vystihuje filozofii domu Godet?
Cognac Gastronom, protože má za sebou obrovský příběh. Byl vymyšlen roku 1838 mým prapředkem a při jeho výrobě využíváme zvláštní destilační metodu, která z něho dělá mimořádně suchý koňak a to je v dnešním světě koňaku naprosto atypické. Potom jsme uvedli na trh nový produkt Antarktica. A to je takové nové dobrodružství v cognacu. Protože on trochu rozbíjí obraz toho klasického jantarově zabarveného koňaku. My si ale myslíme, že společnost se musí vyvíjet a také zákazník se proměňuje, jeho poptávka se proměňuje. My musíme být inteligentní a musíme sledovat trh a jeho poptávku. Pochopitelně tím nemyslím samotnou výrobu koňaku, protože ta je pro nás posvátná. Ale výhoda Antarkticy je, že nabízí novým mladým konzumentům, aby vstoupili do světa koňaku, aniž by měli ten tradiční obraz koňaku, který pro ně může být těžký a obtížný. Nová generace se s ním pak může lépe ztotožnit.
Mohl byste tu Antarkticu více představit a specifikovat, co to vlastně je?
Ona vlastně vznikla po dlouhé cestě na jižní pól, na Antarktidu. Když jsem se vrátil z téhle expedice, tak jsem chtěl nějakým způsobem přivézt obraz toho, co jsem tam zažil. A duch Antarktidy se pro mě projevuje ve dvou zásadních věcech. První je, že je to vlastně poslední panenský kontinent, který není zasažen lidským znečištěním. A druhá, že je to taková konkretizace panenskosti ve světě. A my jsme toho ducha chtěli přenést do našeho nápoje, a proto je to koňak čirý, bílý, má lesklé zabarvení, protože metoda zrání, kterou používáme, nám umožňuje vyrobit koňak, který je lehce jantarově zabarvený, skoro průzračný a je lehce pitelný i pro ty, kteří ho neznají.
Nejde ale náhodou takový produkt úplně proti filozofii koňaku?
Je evidentní, že uvedení Antakticy způsobilo velké pozdvižení a mnoho otázek u našich konkurentů. A nebylo to vždy pozitivní, občas velmi negativní, ale pokud se nevyvíjíte a nechcete nikam posunout, tak zakrníte. Víte, i v Bordeaux, a to je svět tradice a respektu, před čtyřmi či pěti lety zpochybnili klasifikaci z roku 1855. Takže i v Bordeaux se svět vyvíjí v závislosti na okolním světě a já nechápu, proč by se koňak neměl také vyvíjet svým způsobem. Myslím si, že je třeba, abychom vychovali nové mladé konzumenty a je potřeba se adaptovat na to, co vyžadují. Oni chtějí produkty, které jsou odlišné od toho, co pijí jejich otcové. Oni mají jinou chuť, protože je to bohužel taková generace Coca-Coly. Pokud my jim nenabídneme něco, co chtějí, tak nám ti tradiční konzumenti pomalu vymřou, a pak bychom neměli klienty. Takže já si myslím, že otevřenost, kterou jsem zahájil s Antarkticou, bude něco, z čeho bude profitovat celý svět koňaku. A je třeba si zdůraznit, že od té doby, co jsem uvedl tento produkt na trh, jsem našel napodobitele. Třeba Rémy Martin mě napodobil, oni pochopitelně hráli na něco jiného, na jinou notu. Rémy Martin je jméno, které je mnohem slavnější než to moje. A oni, když nalijí nějaký nápoj do své láhve a napíšou nahoru Rémy, tak už nemusí psát koňak, protože všichni vědí, že produkt, který je uvnitř, je koňak. Moje jméno bohužel není tak silné, tak slavné, aby si všichni udělali přímou asociaci mezi Godet a koňak, proto já jsem musel napsat koňak. Ale víte, já o tom často přemýšlím. Přemýšlím o možnosti, jestli bych nezrušil to slovo koňak a nechal prostě jen Antarkticu jako netypický produkt. Protože si myslím, že Antarktica už je jasně charakterizována a myslím si, že možná ani nepotřebuje být podpořená slovem koňak, synonymem noblesy. Pokud se zeptáte Martina, Hennessyho nebo Courvoisiera, oni jsou pochopitelně zděšeni z toho, že neměli tento nápad přede mnou.
Takže Antarktica se dá v podstatě charakterizovat jako úplně nový produkt, jehož použití v gastronomii je jiné.
Ano, naprosto. Myšlenka, kterou se snažíme prosadit v gastronomickém světě, je, že servírujte Antakticu jako aperitiv a ne jako digestiv. Je to zase úplně jiný směr. To, co je těžké u koňaku, je, že má takový velmi silný obraz, který je s ním spojený, ale je to statický obraz. Je velmi těžké, aby se klasický klient vyvíjel k nějakému modernějšímu obrazu koňaku. Myslím si, že je škoda omezovat obraz koňaku jen na ten klasický model, a pokud ho chceme prosadit dále, je třeba otevřít ten způsob konzumace koňaku i jako aperitivu. Proč se prodává dobře whisky? Protože whisky se pije jako aperitiv.
Máte nějakou zkušenost třeba z toho, jestli ta generace, pro kterou je Antarktica určena, si díky tomu hledá i cestu dál, k těm tradičním produktům?
Naprosto. Protože ve třiceti, čtyřiceti letech máte jinou chuť. Máte jiný styl života a není to takový styl života, jaký máte v padesáti, šedesáti letech. A pokud si vaše patro začne ve třiceti, čtyřiceti letech zvykat, tak se tento konzument začne vyvíjet a v padesáti, šedesáti letech se postupně propíjí a dostává se k těm starším, klasičtějším koňakům. To patro si postupně zvyká. Protože pochopitelně atmosféra, v které pijete Antarkticu, je jiná, než atmosféra ve které pijete XO. Když jdete do baru ve třiceti, čtyřiceti letech, tak jste v baru, kde je hudba, hluk, je tam hodně lidí. Produkt, který pijete, je produkt, který vám má zajistit rychlé až prchavé potěšení. Zatímco když je vám padesát, šedesát let, jste v baru, který je klidný a tomu požitku z nápoje věnujete více času a je pro vás významnější. Když pijete XO, tak jste s někým, koho máte velmi rádi a v uvozovkách chci říct, že vlastně předěláváte svou životní filosofii. Když pijete Antarkticu, tak žijete, to je prostě ten život. Takže Antarktica je dobrý způsob, jak přivést klienta k pozdější konzumaci koňaku.
Godet v našem časopise vyhrál v Grand testu kategorie XO. Mohl byste přiblížit čtenářům filosofii, složení a výrobu tohoto koňaku, protože si myslím, že pro ty, kteří viděli to jasné vítězství a obrovský bodový rozdíl, to bude zajímavé?
Já jsem k soutěžím trochu rezervovaný, protože si myslím, že každý máme svou chuť a svůj vkus. Bohužel, kdybych já měl takový ten univerzální vkus, tak by se to hned vědělo. Ta slavná degustace XO, která se dělala v Praze, je pro mě určitá indikace pro trh. Komise uznala, že organoleptické vlastnosti Maison Godet jsou nad ostatními konkurenty. Já často říkám, že když vás někdo uzná podle organoleptických vlastností jako lepšího, neznamená to, že lepší jste. Protože produkt ocenili profesionálové, kteří se věnují koňaku, ale vkus těchto profesionálů vždy nemusí odpovídat vkusu trhu. Nicméně je to dobrá indikace právě pro trh. Je pravda, že Maison Godet získává v degustacích velmi mnoho zlatých medailí a myslím si, že ten hlavní důvod je, že ten náš koňak je zásadně odlišný od ostatních. Já si myslím, a degustace to dokazují, že když si vezmete 10 koňaků a doprostřed těch deseti koňaků dáte koňak Godet, tak jeho organoleptickými vlastnostmi se naprosto odliší od ostatních. A pak já už nemůžu říci, jestli je lepší nebo horší. Nicméně jsme velmi šťastní a velmi vnímáme takovéto výsledky degustací, protože nás to pochopitelně velmi povzbuzuje. Je třeba nezapomínat na to, že jsme opravdu jen kapkou v moři koňaků a udržet se při životě ve světě konkurence je pro nás stále těžší. Proti nám stojí nadnárodní společnosti, zatímco my jsme opravdu pořád v takové řemeslné fázi. Myslím si, že na trhu, a to je moje přesvědčení, bude vždy místo pro takové produkty, které mají silný charakter a které se vyznačují svou odlišností od nejprodávanějších produktů. A myslím si, že náš produkt se opravdu odlišuje od ostatních XO, která jsou na trhu. A znovu to říkám, opravdu s pokorou, neznamená to, že jsme nejlepší, znamená to, že jsme jiní. A to je důležité. My vlastně nabízíme konzumentovi určitou alternativu.
Budeme se teď bavit o tom, co se v současné době v koňaku děje. Říkal jste, že čím dál více koňakových domů je kupováno nadnárodními společnostmi. Jaká je v tuto chvíli situace a jak funguje obchod pro ty menší domy?
Ona je to velmi těžká a zároveň lehká otázka. Od té chvíle, kdy se ukázaly nové trhy, tak se nesmírně posílil prodej koňaku. I když musíme pořád zůstat rozumní, protože ten nárůst v roce 2012 oproti roku 2011 je asi jenom 2 až 3 %, možná 5 %. Takže to není žádný exponenciální nárůst. Tradiční trhy s koňakem jsou stabilní, některé jsou bohužel slabší, na ústupu. Ty prodeje jsou kompenzované novými konzumenty a klienty, Číňany a Rusy. Já osobně si myslím, a jsem o tom čím dál tím více přesvědčen, že pokud se zítra něco stane v Číně, tak se cognac dostane do obrovské krize. Nové trhy odstartovaly spirálu, všechny velké domy skupují čím dál tím více koňaku, což znamená, že stoupá cena vína, což je handicap pro nás - pro malé podniky. Musíme mít čím dál větší finanční zásoby, abychom udrželi stejný objem. Pokud najednou prodeje prudce klesnou, víno, které jsme koupili v letech 2012 a 2011 za relativně vysoké ceny, bude za 3 nebo 4 roky možná velký problém prodat za jeho hodnotu. Takže situace je podle mého názoru velmi
kritická.
Vy jste částečně odpověděl na mou otázku, na kterou jsem se chtěl zeptat. Svět je trochu zděšen ohromným nárůstem ceny koňaků, který zapříčinila velká poptávka z Číny. Trochu se nám opakuje situace z Bordeaux, tam již ale tuší, že by se neměli na Čínu absolutně spoléhat a měli by si naopak vážit svých tradičních trhů… A i velké domy v Cognacu přece řídí zkušení manažeři, často právě se zkušenostmi ze slavných vinařství z Bordeaux nebo z Champagne. Proč se nepoučili?
Bohužel moje generace zažila dvě krize podobné té, kterou teď znovu zažíváme. A to v roce 1990.
Teď mluvíte o ekonomické krizi nebo o koňaku?
Mluvím o koňaku, o úplně stejné situaci. Cena vína najednou velmi vzrostla a bylo třeba platit čím dál tím vyšší ceny, abychom mohli nakoupit víno a v roce 1992 se všechno zhroutilo. Od roku 1992 do roku 2000 stál 1 hl čistého alkoholu 400 eur. Dneska je to 1 200 eur, což je prostě bláznovství. Konzument potom nebude akceptovat cenu koňaku, která bude založená na 1 200 eur za 1 hl čistého alkoholu. My se můžeme jen ptát, proč to ty velké domy dělají? Tenhle rok, co se týče sklizně 2012, zase nabídly vysokou cenu – 10% navýšení. Dobře, tak ještě řekněme, že je to rozumné, ale nezávisle na hodnotě toho produktu takovým způsobem tlačí na trh. Všechno, co nebude dohodnuté s négocianty, všechno, co bude na volném trhu, zase dosáhne nerealistických cen. A kdo bude trpět? Malé domy, jako jsme my, protože my si nemůžeme zavázat smluvně většinu naší produkce. My máme kontrakty na zhruba 50 %. Zbylých 50 %, které najdeme na volném trhu, vzroste na takové ceny, jež jsou pro nás nepřijatelné. Dneska jsme v takové situaci, že já koupím víno dražší než velké domy. Tak to jdu rovnou hlavou proti zdi. Ale co chcete? Já si myslím, že lidé prostě zapomněli na tu krizi z roku 1990 nebo mají alzheimera nebo nějaké výpadky paměti. My jim to neustále říkáme, ale nic s tím neumíme udělat. A já si myslím, že brzo nastane problém. Nevím, kdy k tomu neštěstí dojde, ale myslím, že je riziko, že k tomu dojde brzy. V Charente už občas máme nějaké informace z malých domů, které vlastně volají o pomoc. Velké domy nemají problém. Ony mohou financovat svůj nákup, ony mohou na burzovní trh. My tam přístup nemáme. My prostě žijeme jenom z našich cash-flow nebo můžeme do banky a poprosit je, aby nám půjčili větší obnos na stejné množství, které jsme kupovali. A to je právě problematické. Nevím, jestli jste informován, před dvěma měsíci jeden z rodinných podniků, velmi krásný rodinný podnik, který se jmenoval Cognac Larsen, byl koupen Rémy Martinem. Protože ti dva chlápci z Larsen si zanalyzovali trh a řekli se, že jdou rovnou proti zdi. A nejsou jediní, kteří si myslí, že není východisko. Takže bohužel teď jsme v takové nejisté době, co se týká budoucnosti. Takže ta vaše úvaha? Ano, stalo se něco podobného v Bordeaux, stalo se něco podobného v Champagne a všechen trh se zhroutil, já myslím, že v Cognacu zažijeme něco podobného, jen nevím kdy. Kdybych to věděl, tak bych byl dobrý. Může se to stát zítra, za deset měsíců, za dva roky. Já to, co vím, je, že stromy nerostou do nebe. A konzument koňaku není připraven na to, aby za něj platil jakoukoli cenu. Pokud koňak bude příliš drahý, tak konzument přejde k jinému produktu. Půjde například k armagnacu nebo ke španělské brandy. Nevím, prostě změní produkt. To je pro koňak škoda. Myslím, že velké domy teď na sobě mají velký úkol, velkou zodpovědnost za situaci, která se dnes odehrává. Jejich starostí pochopitelně nejsou ty malé podniky. Jejich svět je úplně jiný než ten náš.
Existuje v Cognacu nějaký úřad, který by ceny vyhlašoval a reguloval jako například v Champagni?
Ano, my máme Le bureau national interprofessionnel. Ale víte, je velké přísloví, které vymysleli Číňané: „Polib ruku, která tě živí.“ A tím příslovím vlastně odpovídám na vaši otázku. Ten náš úřad, to je jen prodloužená ruka ministerstva zemědělství. Je to prostě paritní výbor, ve kterém jsou zároveň négocianti, destilatéři, vinaři a ti, kteří udávají tón, totiž ti, kteří mají největší váhu. A já musím říct, že tři největší domy v Cognacu reprezentují většinu trhu. Takže tato ruka trochu řídí tento úřad a ten tedy není nakloněn malým podnikům, podobným, které reprezentuje můj dům.
Pojďme se vrátit k Maison Godet. Co chystá Maison Godet v této chvíli, která není v koňaku jednoduchá?
V jakém smyslu?
Jakým způsobem se chystá řídit svoji cenovou politiku a rozdělení koňaků do kategorií VS, VSOP, XO. Čeho bude vyrábět víc?
My nemůžeme vyrábět více, protože nemáme ani dostatek surovin na trhu. Každopádně, co já vím, že budu dělat, je řídit se filosofií své rodiny. My jsme se vždycky snažili privilegovat věrnost našim distributorům, s nimiž spolupracujeme desítky let. Budeme se držet spíše našich tradičních zákazníků než ruských a čínských trhů. My každý den dostáváme poptávky z ruského trhu a jsou neuvěřitelné! Ale pokud dám všechno na ruský či čínský trh, tak potom ztratím tu svou tradiční distribuční síť v Evropě a ve Spojených státech. Já více věřím své distribuci v Evropě a v Americe než ve vývoj čínského trhu. Nevíme, co se může v Číně stát, může dojít například k nějakému politickému převratu. Může dojít k změně módy jako v roce 1992 v Japonsku. A já nechci riskovat to, co jsem postavil, co stavily naše generace v Evropě. Ctím poptávky evropského a amerického trhu, ty jsou pro mě prioritní před čínským trhem. Neříkám, že nejsem na čínském trhu, mám tam syna. Jsme tam přítomní, nicméně on má kvóty, které nesmí překročit, protože prostě nemáme další suroviny. Trhy, jakým je třeba i Česká republika, jsou pro nás velmi důležité a nepřichází v úvahu, že bychom je nechali trpět, co se týče cen nebo kvality, na úkor čínského trhu.
Partneři