Vína z „ostrova krásy“ |Île de Beauté
Proslulý renesanční kartograf Ignazio Danti vyzdobil vatikánskou galerii (Galleria delle carte geografi che) nádhernými mapami jednotlivých italských zemí. Obraz Korsiky navíc doplnil slovy: "Bohatá je čtyrmi dary - koňmi, psy, hrdými a statečnými muži a víny "generosissimi", která i knížata drží v nejvyšší úctě..."
Těmito slovy - "generosissimi" znamená ta nej... co se týþe štědrosti, velkoleposti apod. - poukázal římskokatolický prelát, matematik a astronom vedle výjimečnosti koní, psů a mužů i na jedinečnost korsických vín, jejichž historie ze začala psát před více než 2 000 lety. Jako na každém důležitějším místě Středozemního moře i na "ostrově krásy" - Île de Beauté, jak je v lákavých průvodcích Korsika často popisována -, najdeme více či méně dochované doklady o přítomnosti Féničanů a řeků, kteří ostrov považovali za jeden z nejkrásnějších v celém Středozemním moři a dali mu jméno Kalliste (krásná). Své stopy tu samozřejmě nechali i římané, kteří korsická vína "drželi v nejvyšší úctě" a zemi dali jazyk, který je základem dnešního korsického dialektu. Když byl papežem správou ostrova pověřen v roce 1077 biskup v Pise, byly na Korsice postaveny stovky křesťankých kostelů. Objevili se tu i dobyvatelé z islámských zemí, kteří pro změnu a z přesvědčení vínu nepřáli. Korsika byla i místem sváru mezi Pisou a Janovem - téměř 500 let byl ostrov pod nadvládou blízkého Janova a toto půltisíciletí přineslo ostrovu hodně dobrého, stejně jako pro svobodu Korsičanů neúnosného. Mimo jiné i to, že Nejjasnější janovská republika (Serenissima Repubblica di Genova) přinesla přísné zákony upravující postupy sklizně a zákaz veškerého vývozu korsických vín do jakéhokoliv přístavu mimo Janov, dokonce roku 1572 nařídila, aby každá rodina vysadila na ostrově alespoň čtyři keře révy vinné. Bylo však velmi těžké vládnout "tvrdým a horkým hlavám Korsičanů", a tak letitý problém Janovská republika vyřešila tak, že práva na Korsiku prodala roku 1768 Francouzům. Bylo to poté, co nepokoje na Korsice vyvrcholily ustavením republiky vůdcem Pasqualem Paolim. A tak o rok později vtrhla na ostrov s drtivou silou francouzská vojska, což se po čase ukázalo jako výrazná podpora místnímu vinařství. Ve stejném roce se v Ajacciu narodil ve vinařské rodině Napoleon Bonapartea Korsika se od té doby stala, až na kratší období po roce 1942, kdy byla obsazena italskými vojsky, trvalou souþástí Francie. Do tohoto "francouzského období" patří i jedna pozdější kapitola, kterou lze nazvat "pieds noirs" (černé nohy) a která velmi úzce souvisí s historií korsických vín - lépe řeþeno s jejich problematickou kvalitou v 60. a 70. letech. "černé nohy" bylo označení potomků francouzských usídlenců, kteří se již narodili v Alžírsku. To bylo jako součást Osmanské Říše obsazeno v roce 1830 Francouzi a jimi "spravováno" až do poloviny 20. století, kdy v roce 1954 začala Guerre d'Algérie - alžírská válka za nezávislost. Ta skonnčila až v březnu 1962 tzv. Évianskými dohodami, v nichž Francie uznala nezávislost Alžírska. Ti, kdo se cítili Francouzi, ze země houfně odjížděli: krátce po vyhlášení nezávislosti bylo do Francie a na Korsiku evakuováno na 800 000 "černých nohou". Ještě před vyhlášením nezávislosti jich v Alžíru bylo více než 1,4 milionu (13 % vše víno s menším podílem vín z Tuniska a Maroka neuvěřitelné dvě třetiny veškerého mezinárodně obchodovaného vína. Když byli tito "francouzští alžírští usídlenci", často jen s jediným kufrem majetku, "repatriováni" na Korsice, začali pochopitelně dělat to, co uměli - tedy víno. Přivezli s sebou "nové" odrůdy Carignan, Alicante Bouschet, Cinsaut a Grenache a pochopitelně očekávali, že s nimi "alžírských výsledků" dosáhnou i na Korsice. To se nestalo, ale plochy vinic se rozšířily až na téměř 30 000 ha.
Celý článek o víně z ostrova krásy si můžete přečíst v letním dvojčísle WINE & Degustation.
Připravil: Jiří Trapek
Foto: autor a Intersyndical des AOC de Corse
Partneři