Apelace Kurdějov |Očima Tadeáše Teplého
O Kurdějovu toho bylo v poslední době napsáno mnohé. Ať už ve vztahu k systému Apelace CZ, k významné opětovné výsadbě vinic na zdejších tratích, tak o více či méně zvučných vinařských jménech, která zde hospodaří. V Kurdějově momentálně zažíváme renesanci vinařské tradice, čeká nás však mnoho další práce i mnohá úskalí a zásadní výzvy.
Proto jsem se čtenářům časopisu z pozice nově zvoleného předsedy spolku rozhodl představit myšlenky, vize i aktuální náročná témata našeho spolku Vinaři Apelace Kurdějov. Zachycuji zde pohledy dvou generací, jejich přístupy a zkušenosti. Na jedné straně našich nejzkušenějších členů, kteří místní vývoj zažívají nejdéle. Vedle toho pak progresivních, nadšených mladých vinařů. Obě skupiny mají ale stejný cíl: dále zvelebovat a zušlechťovat Kurdějov.
O bohaté historické vinařské tradici Kurdějova není sporu, nicméně jak je možné, že ještě před patnácti lety jste zde vinice hledali jen těžko, mi vysvětlili právě spolkoví „stařešinové“ vinaři Petr Kelbl, Jiří Hutr a Luboš Valoušek.
Za první republiky měl Kurdějov kolem 1 000 obyvatel, což znamenalo dostatek pracovních sil na obdělávání zdejších vinic. Po válce se však obec zařadila mezi takzvané přídělové. Pan Valoušek nastiňuje tehdejší vývoj obce: „Z původních obyvatel tu zbylo pouhých pět rodin. Obec se sice postupně dosidlovala lidmi z okolních vesnic, ale většinou šlo o ‚bezzemky‘ s mnoha dětmi. Mladá generace navíc později za socialismu utíkala za prací na Ostravsko, původní dosídlenci během několika let vymřeli a domy zůstávaly prázdné bez náhrady. Kvůli tomuto demografickému zlomu nebyl v obci zájem o vysazování vinic – ani ze strany lidí, ani ze strany obce či státu. Vztah k vinařské tradici byl přerušen. V roce 1975 navíc přišla totalitní rána. Tehdejší předseda vyvlastnil místní záhumenky, na kterých se nacházely poslední vinice, sady či pole. Půdu místní museli darovat státnímu statku. Důvod? Bizarní! Aby se lidé nevymlouvali na práci na vlastním a chodili na brigády v akci Z,“ vzpomíná pan Valoušek. Jenže romantická pohádka o tom, jak se po revoluci všechno rázem otočilo k lepšímu, neplatí. Kurdějov dále stagnoval, bývalý statek se postupně rozkradl a stala se z něj ilegální skládka. „Já jsem většinu hroznů z místních vinic prodával do nejmenovaného vinařství, kdysi za 16 korun za kilo. Před třemi lety po mně chtěli ve výkupu bílé hrozny za 11 korun za kilo. O modrých se nechtěli bavit vůbec. Řekl jsem si, že se na to vykašlu, a vinohrad jsem prodal,“ popisuje pan Valoušek moment, kdy pro něj ekonomická realita moderního trhu překročila únosnou mez. Dnes už hrozny z těchto tratí zpracovává Martin Zůl.
Pan Valoušek sleduje současný dravý vývoj obce s nadhledem, i když otevřeně pojmenovává další kurdějovský nešvar - závist. „Když se daří, závist roste. Hlavně lidem nezavázet a moc se nevystavovat,“ krčí nad českou mentalitou rameny. Přesto vnímá fungování spolku vinařů jako klíčové: „Sejdeme se, okoštujeme. Jinak bychom tu byli jen zabedněnci.“
Slovo „středověk“ používá pro tehdejší dobu Petr Kelbl, který v Kurdějově sice bydlel, ale vinařit začal až v roce 2001 na nátlak sousedů vinařů se zbytky jejich hroznů. „Kurdějov byla ukrutná díra. Z místních lidí by obnova tehdy těžko vzešla, ten impuls a investice do vinic přišly až s lidmi zvenčí,“ podotýká otevřeně. Přestože mu spolek pomohl profesně růst – získal cenu Skokana roku‘ za největší posun v kvalitě –, budoucnost vidí skepticky. „My stárneme, na brigády chodí stále ti stejní lidé a já už cítím vyhoření. Ještě jsem to nikomu neřekl, ale se spolkem asi končím.“
Při rozhovoru s Jiřím Hutrem mi v hlavě zůstaly zejména dvě myšlenky. Obě prakticky přesně definují naši víru v Apelaci Kurdějov i celý systém Apelace CZ. První z nich je tato jeho citace: „Vidím, že jak tu dělám víno, tak jsou markantní rozdíly, jestli je hrozen z Kurdějova, Hustopečí, nebo Šakvic. To nijak vysvětlit nemůžeš, to musíš zažít díky kontaktu a přímému styku s oblastí.“ Druhou myšlenku pak pan Hutr pronesl už dříve přímo na jedné z našich schůzí. Když se někdo zeptal, co to vlastně je ta apelace, dal mu podle mého tu vůbec nejlepší odpověď, jakou jsem zatím slyšel: „To jsme přece my.“ My dnes víme, že termín apelace budí u nás emoce a hodně vinařů kroutí očima, když ho používáme. Toto je ale esencí celé myšlenky. Terroir může být skvělé, ale charakter a duši místu a jeho vínu následně dávají lidé, kteří tam žijí a pracují.
Nová generace vinařů vidí v Kurdějově ohromný potenciál. Martin Zůl zde koupil vinici od pana Valouška teprve nedávno, byť ho původně vždy lákala Pálava. „Začínal jsem vinařit v Rakvicích a hrozny jsem chtěl kupovat z prestižních pálavských tratí. Nicméně tvůj táta mi tehdy řekl, že jestli chci vytvořit respektované vinařství, vlastní vinice jsou nutnost. V Kurdějově jsem tou dobou už víno vyráběl, a když se naskytla možnost, šel jsem do toho. Dnes tu mám přibližně pět hektarů včetně mladých výsadeb. Vidím zde unikátní charakter vín v kombinaci s limitem zdejšího údolí, což z Kurdějova dělá naprosto exkluzivní místo. Navíc se mi líbí, že jsme ve spolku sdílní. Mám zde vytipované kolegy, od kterých se neustále učím a posouvám dál,“ popisuje Martin. Že se tu vínu evidentně líbí, dokazuje i vysoká koncentrace tříhvězdičkových vinařů v Průvodci nejlepšími víny České republiky. Samotné skvělé víno ale nestačí. Jako nová generace vidíme klíč k dalšímu fungování spolku v oživení obce jako celku – v rozvoji gastronomie, kultury a veřejného života.
Starší členové spolku by si měli mít možnost již užívat pohled na rozvoj Kurdějova se sklenkou v ruce a úsměvem na tváři. Štafetu dnes přebírá generace mladých vinařů s jasnou vizí: „Spolupráce a hrdost, protože apelace nejsou papíry z vrchu. Apelace Kurdějov jsme my všichni, kteří se nadále budeme podílet na rozvoji vesnice a její krajiny, kterou tolik všichni milujeme. Ještě chvíli nám bude trvat, než se dostaneme do cíle. Nicméně budeme moc rádi, pokud tuto obec budete nadále sledovat a třeba se za námi i vydáte a uvidíte v ní to, co v ní vidíme my.“
Za spolek Vinaři Apelace Kurdějov předseda Tadeáš Teplý.
Článek najdete ve vydání WINE & Degustation 6/2026, které je možné zakoupit i v elektronické podobě ZDE.
Partneři