EKOVÍN |Myšlenky při diskuzích nad spotřební daní z tichého vína
Co táhne hlavou ekologovi při diskuzích nad spotřební daní z tichého vína?
To první, co mě napadlo nad mapou EU znázorňující výši spotřební daně z tichého vína (O. Leinert, Hospodářské noviny 21. 9. 2023), bylo naprosto jasné rozdělení EU na státy s vlastní vinařskou produkcí a na státy naprostou většinu vína dovážející. Typicky – vinařské velmoci, jako je Španělsko a Itálie, nemají tuto daň vůbec, Francie ji má na symbolické úrovni 0,03 €/0,75 l (cca 0,7 Kč). Všechny vinařské státy v sousedství ČR, tzn. Německo, Rakousko, Maďarsko, Slovensko a všechny ostatní na jih a jihovýchod od nás až po Řecko (s výjimkou Malty), tuto daň také nemají. Naopak severské státy, jako je Finsko, Švédsko, Dánsko a pobaltské státy, mají tichá vína touto daní zdaněna poměrně vysoce. Například Finsko 3,16 €/0,75 l, Švédsko 1,87 €/0,75 atd.
Proč tomu tak je? Domnívám se, že tento stav má řadu příčin. Podstatou tohoto rozdělení zcela jistě není stav státních pokladen, tam bychom dostali výrazně jinou mapu. Mapu s nejvíce krvácejícími státními pokladnami na jih od nás. Toto rozdělení vyplývá dle mého soudu ze vztahu jednotlivých národů k vínu. Víno je nesmírně zajímavý fenomén. Kulturní, sociální, náboženský, historický a tak dál. Kolik jen máme lidových písní o víně. Dovedete si představit stolování bez vína? Nebo francouzskou, španělskou či italskou kuchyni bez vína? To by bylo absurdní. Ale nejen to. Víno je významný fenomén i z hlediska zdravotního. O víně jako toxinu, jehož spotřebu je nutno tímto způsobem omezovat, snad může mluvit jen pracovník protialkoholní léčebny. Naopak, když se mě kardiolog při vyšetřování stavu srdečních tepen zeptal, kolik mi je let, a já jsem odpověděl, že pětašedesát, prohlásil, že takové tepny by chtěl v mém věku mít. Tím začala diskuze o známém „francouzském paradoxu“. Domnívám se ale, že ve vztahu k vínu hraje roli ve vinařských regionech a vysoce vyspělých státech ještě jeden významný fenomén. A tím je krajinotvorba vinic. Asi mi dáte za pravdu, že viniční krajina, ať je to v Toskánsku, na jižní Moravě, na Tokaji, nebo i v nevinařských zemích, jako je Turecko či tropy jižního Vietnamu, má zvláštní kouzlo.
V současné době jsou většinou vyspělých společností citlivě vnímána i globální rizika dnešního lidstva. Podle expertů OSN jsou ještě rizikovějšími problémy než hrozba klimatické změny ztráta biodiverzity, celoplanetární přebytek reaktivního dusíku a devastace zemědělské půdy. Podívejme se na naše a evropské vinohradnictví prizmatem těchto čtyř problémů.
Ztráta biodiverzity. Jestliže V Německu a v Holandsku došlo během posledních tří dekád k úbytku 73 % biomasy hmyzu ve vzorku 63 chráněných přírodních lokalit, v jihomoravských vinicích došlo například u modelové skupiny motýlů (druhů s denní i noční aktivitou) k významnému nárůstu jak počtu druhů, tak množství kusů. Vezmeme-li jako etalon poslední zbytky relativně přírodních ekosystémů půdně a expozičně srovnatelných se studovanými vinicemi (např. „Pouzdřanská step), pak v komplexu ekologicky a tzv. integrovaně obhospodařovaných vinic jsme během několikaleté studie zdokumentovali výskyt více než 70 % druhů z celkového počtu 470 druhů zjištěných na přírodních lokalitách. Z hlediska počtu kusů zjištěných nočních motýlů byly vinice dokonce bohatší než srovnávané přírodní stanoviště. Máme důvod se domnívat, že k podobné změně došlo ve většině z cca 17 000 hektarů vinic ČR. Důvodem je téměř úplná (přesně 98,4%) náhrada chemických insekticidů (pesticidů hubících hmyz) ekologickými prostředky a současné ozelenění půdy v meziřadí vinic druhově bohatými bylinnými směsmi. Tato změna vede i k návratu ohrožených druhů ptáků, jako je skřivan lesní nebo dudek, do viniční krajiny. Z řady studií provedených v posledních dvou dekádách pro ministerstvo zemědělství vyplývá, že vinice jsou dnes vůbec naše biologicky nejdiverzifikovanější zemědělské ekosystémy.
A už jen krátce ke třem dalším globálním hrozbám. Výnosy kolem 8 až 10 tun hroznů na hektar dosahují naši vinohradníci na tisících hektarů vinic již více než desítku let bez aplikace jediného kilogramu synteticky vyrobeného dusíkatého hnojiva. Révu ve vinicích hnojí vzdušný dusík poutaný bakteriemi žijícími na kořenech rostlin rostoucích v meziřadí vinic. Promyšlený systém pestrých bylinných společenstev v meziřadí vinic, kromě mnoha dalších funkcí, poutá do půdy i vzdušný uhlík a přispívá tak významnou měrou k dosažení uhlíkově neutrální ekonomiky. A problém devastace půd? Viniční půdy chráněné a dotované bohatou bylinnou vegetací jsou v mnoha parametrech (struktura, množství biomasy, dynamika živin aj.) na hony vzdáleny těžce trpícím půdám našich polí.
Toto jsou fenomény, které si výrazně uvědomují obyvatelé vinařských států EU. Těch států, které vína spotřební daní nedaní nebo daní jen minimálně (0,7 Kč/0,75 l – Francie). Abych tak řekl, vína vnímají jako rodinné stříbro a vyhýbají se pokusům, jaké finanční zatížení toto stříbro unese.
Ing. Milan Hluchý, Ph.D.,
předseda Spolku EKOVÍN
Článek najdete ve vydání WINE & Degustation 10/2023, které je možné zakoupit ZDE.
Partneři