Perspektivy našich vinařství
V minulém čísle jsme vás na stránkách časopisu informovali o významném ocenění pro dr. Ing. Milana Hluchého, který se stal laureátem „Stříbrné medaile předsedy Senátu Parlamentu ČR“. A právě on se v posledním letošním naučném seriálu s EKOVÍNEM ohlíží za současnou situací nejen tuzemské vinařské scény.
Asi se se čtenáři shodnu, že žijeme v extrémně náročné době. A teď nemám na mysli jen dopady ruské agrese na Ukrajině, energetickou a kybernetickou válku Putinova Ruska se Západem a narůstající napětí mezi demokratickým světem a Čínou. I v daleko menším měřítku vinařů v České republice je náš život výrazně náročnější. V důsledku několika let covidových lockdownů se ještě zvýšila hyperkonkurence na trzích vín. A to samozřejmě nejen u nás, ale i celosvětově. Důsledkem této situace je obrovská nabídka kvalitních a velmi kvalitních vín za pro zákazníky za velmi příznivé ceny.
Co tato situace znamená pro naše vinaře dnes a jaká je perspektiva, pokud uvažujeme v horizontu alespoň deseti patnácti let? Producenti vín špičkové kvality, mezi nimiž je výrazný podíl i ekologicky hospodařících vinařů, dnes těží z investic do znalostí v předchozích letech a mnozí z nich jsou i v dnešní náročné době vyprodaní. Naopak někteří výrobci průměrné kvality hroznů řeší kvadraturu kruhu, totiž jak přežít při současných několikanásobně zvýšených cenách vstupů a cenách hroznů stejných, jako byly před třiceti lety. Tato rovnice nemá řešení.
Jinou perspektivu poskytuje pohled na vinohradnickou statistiku vinařských států EU. Z pohledu na vývoj ploch ekologického vinohradnictví v EU je zřejmých několik základních trendů. Zaprvé – ve všech třech vinohradnických velmocech, kterými jsou Francie, Itálie a Španělsko, v posledních zhruba pěti letech výrazně zrychlil nárůst ploch ekologicky obhospodařovaných vinic. Tyto státy mají shodně zhruba 14 až 18 % celkové plochy vinic v režimu ekologické produkce, přičemž před devíti lety to bylo zhruba 7–8 %. Absolutně největší podíl vinic v ekologické produkci má s odstupem Rakousko, kde za posledních devět let došlo ke zvýšení z cca 10 % na více než 23 %. Plocha biovinic v ČR se dlouhodobě po celých posledních devět let pohybuje mezi pěti až sedmi procenty. Nižší výměry mají už jen Řecko, Kypr, Maďarsko, Portugalsko, Rumunsko a Slovensko.
V jednom ze svých předchozích příspěvků pro časopis WINE & Degustation jsem napsal, že hlavním rozdílem mezi konvenční produkcí a certifi kovanou bioprodukcí je množství informací, které vinař musí k úspěšné ekologické produkci zvládnout. Rakousko už 8 let pořádá pro své vinaře intenzivní celoroční kurzy ekologického vinohradnictví a vinařství, kde špičkoví odborníci ze střední Evropy (Rakousko, Německo, Česko) vinařům přednáší, jak zvládnout přechod podniku od konvence k ekologii. U nás se doposud vzdělávání v oblasti ekologické produkce věnuje především spolek EKOVÍN a v příštích letech hodláme tyto aktivity ještě zintenzivnit. Naším problémem nejsou nízké dotace, ale nedostatek informací. Z tohoto důvodu jednou z hlavních priorit vytčených spolkem EKOVÍN pro rozvoj našeho vinohradnictví a vinařství je zintenzivnit transfer know-how vinařům tak, aby byli schopni úspěšně tento náročný přechod zvládnout. Profitovat bychom z toho měli všichni. Jak vinaři, tak znalci a milovníci vína. To je mým přáním nám všem i do nového roku. Mnoho skvělých zážitků s krásnými lidmi i víny, ekonomický profit, a jak je mezi vinaři zvykem, připíjet si na zdraví, tedy i pevné zdraví.
Dr. Ing. Milan Hluchý, předseda Spolku EKOVÍN
Partneři