Maroko |Vína al-Maghreb – ze země zapadajícího slunce
Země od západního pobřeží Maroka až po údolí Nilu v Egyptě, od severu Tuniska po saharské oázy je stále osídlena původními obyvateli severní Afriky –Berbery. Ti tvoří většinu obyvatel Maroka, jejich náboženství je muslimské, a tak i tady je víno „haram“, tedy to, co Korán zakazuje. V Maroku se však uvažuje o islámu jako o stromu, který má sice kořeny u pramenů islámu v Mekce a Medině na Arabském poloostrově, ale svou korunu má v Evropě. I proto je Maroko považováno, spolu s Libanonem, za nejvýznamnější vinařské země muslimského světa. Vinařství Domaine Ouled Thaleb je dokonce pojmenováno po berberském kmeni, který vinice vlastní a jehož lidé v něm pracují.
Sami Berbeři mají mnohem raději označení slovem Amazigh, tj. v překladu svobodný člověk nebo národ. Pojmenování Berber pochází z řeckého „barbaros“, a to použili ve vztahu k severoafrickým národům nejprve Římané pro obyvatele žijící za hranicemi Řecka nebo Říma, později je převzali Arabové a nakonec ve 20. století i Francouzi. Ti všichni, kteří pojmenovali původní obyvatele Berbery, svým dílem psali i historii marockého vína. Archeologické nálezy o existenci Berberů spadají do dob 5000 až 4000 let př. n. l., ale o vínu lze hovořit až ve spojení s Féničany, semitským etnikem žijícím v městských státech na pobřeží Středozemního moře. Prakticky všude ve vinařských zemích, odkud to není daleko ke břehům Středozemního moře, se vždy v nejstarších zmínkách vinařské historie připomíná vliv starých Féničanů. Tak tomu je i v Maroku. Fénicie rozvíjela svoji kulturu na území dnešního Libanonu a mezi lety 1550 až 300 př. n. l. svůj vliv rozšířila postupně přes severní Afriku a řecké ostrovy i na Sicílii a Pyrenejský poloostrov. Spolu s vlastní abecedou šířili v těchto zemích i znalosti vinohradnictví a vinařství: Již před Kristem byli schopni dobře vybrat místo pro založení vinice podle vhodného klimatu, svažitosti terénu, uměli připravit celou řadu stylů vín od těch, která bychom dnes nazvali slámová, po vína připomínající dnešní řeckou retsinu. Ampelografové se domnívají, že réva (Vitis vinifera pontica) rozšířená Féničany přes Středozemní moře byla předchůdcem mnoha celosvětově nejrozšířenějších bílých odrůd révy vinné.
Svá vína, Féničané je nazývali „kemer“, přiváželi na lodích v amforách kdysi označovaných jako „kanaánské nádoby“. Nejnovější studie ukazují, že Féničané pocházeli z Kananejců, lidí z doby bronzové, kteří byli také předchůdci Izraelitů. Víno bylo v amforách chráněno vrstvou olivového oleje a zátkou z borového dřeva, utěsněnou směsí jílu a pryskyřice.
Celý článek Jiřího Trapka z rubriky "Cesty za vínem" najdete ve vydání WINE & Degustation 10/2023, které je možné zakoupit ZDE.
Partneři