Branislav Chovan |Jednatel společnosti Chovan spol. s r.o.
Pan Branislav Chovan dováží italská vína na český trh již od roku 1991. Zpočátku se zaměřil převážně na vína z Toskánska. Zlom přišel v roce 2000, kdy začal systematicky rozšiřovat své portfolio o další oblasti Itálie. V současné době je jeho společnost Chovan spol. s r.o., zavedeným dovozcem italských vín a zastupuje vinařství zvučných jmen z nejrůznějších oblastí Itálie. Vína z jejich portfolia najdete v mnoha kvalitních restauracích. Pan Chovan se zaměřuje i na pořádání zajímavých tematických degustací, během kterých se rád podělí o své bohaté zkušenosti a zážitky. Pozvali jsme si ho tedy k rozhovoru, abychom se dozvěděli více o jeho minulosti i plánech do budoucna.
Můžete našim čtenářům shrnout vaši dosavadní životní kariéru? Co vás přivedlo k obchodu s vínem?
To je celkem úsměvná historie. Já jsem totiž nikdy nechtěl být obchodníkem s víny. Byl jsem milovníkem italského vína a gastronomie a celé italské kultury. Měl jsem tam a stále mám spoustu velmi blízkých přátel a obchodních partnerů. Časté obchodní cesty mě přivedly podstatně blíže ke gastronomickým zážitkům, které u nás byly ve staré době téměř nedosažitelné. Tenkrát jsme s přáteli pořádali sezení, kdy jeden z nás pro všechny uvařil a podávalo se víno. Já si z obchodních cest přivážel ingredience na vaření a samozřejmě i vína. S přibývajícím časem se čím dál častěji ozývala přání, abych jim ta vína, která jsem během našich společných stolování podával, dovezl. Najednou jsem jel přes hranice s 200 láhvemi a povoleny byly pouze 2 litry. Když jsem s obavami projížděl celní kontrolou, uvědomil jsem si, že by stálo za to se tomu začít věnovat oficiálně. Můj první business plán byl velice jednoduchý - co se mi nepodaří prodat, to budu muset vypít. Již od začátku jsem tak byl velmi opatrný, abych náhodou nevozil něco, co by mi nechutnalo, a toho se držím dodnes.
Vaše společnost se profiluje jako dovozce italských vín. Proč jste se specializoval jen na Itálii? A nepřemýšlel jste někdy o rozšíření vašeho portfolia o další vinařské země, například Francii či Španělsko?
Určitě ne (smích). Jak už jsem na začátku vysvětloval, mám k Itálii trochu víc než srdeční vztah. Nehraná srdečnost běžných lidí a mnoho skvělých zážitků mě k této zemi přitáhly. Ne že bych o rozšíření portfolia nikdy neuvažoval, dokonce jsem se i učil francouzsky. Nicméně měl jsem tam několik zážitků s ne zrovna příjemnými lidmi a jeden francouzský policista mi to tam svou nadutostí tak znechutil, že jsem si řekl: „Kašlu na vás, Frantíci.“
Popularita italských vín je na českém trhu vysoká a neustále roste ruku v ruce s množstvím dovozců italských vín. Co vás odlišuje od stále rostoucí konkurence?
Já myslím, že především to, že nejsem ten správný obchodník. U mě není na prvním místě co nejlevněji nakoupit, co nejdráž prodat. Víno pro mě není běžné zboží a peníze zde nemohou hrát hlavní roli. Mou výhodou je, že jsem začal hodně brzy, kdy tady ještě nikdo italské víno nedovážel. Když přišla konkurence, tak jsem byl již podstatně dál a problémy začínajícího obchodu mě již tolik netrápily.
Pravidelně pořádáte i zajímavé degustační večery, při kterých se zaměřujete na typické snoubení vín a gastronomie jednotlivých italských oblastí. Na co se v budoucnu v tomto směru můžeme těšit?
V restauraci Rest pořádám tematické večeře s ne úplně drahými víny, aby byly přístupné co možná nejširšímu okruhu zájemců. V restauraci Villa Richter jsem koncem loňského roku začal s takzvanými semináři například na téma Barolo, Barbaresco nebo jen na odrůdu Aglianico. Teď se chci zaměřit na vertikální degustace, s čímž začnu již na podzim. V Restu dále pokračujeme s večeřemi. Čeká nás téma Bolgheri, které jsem nazval „Vzpomínky na dovolenou u Tyrhénského moře“.
Nemohu nezmínit jeden z vrcholů vinařského roku, tedy vinařskou slavnost Gran Gala del Vino Italiano. Co pro vás osobně tato akce znamená a plánujete nějaké novinky či změny v dalších ročnících?
Gran Gala je pro mě každý rok stěžejní akcí, na kterou se těší nejen milovníci vína, ale i mí partneři z Itálie, kteří stále rádi přijíždějí. Letos se akce konala již podesáté a stala se tedy určitou tradicí. Co tedy udělat dalšího? Před třemi lety jsem začal s menšími vertikálními degustacemi, které se setkaly s velkým zájmem. Dále jsem přemýšlel o přednáškách a mám i další nápady. Všechny však mají nějaký slabý organizační článek, proto jsem se do dalších věcí zatím nepouštěl.
Vaše portfolio je dlouhodobě velmi stabilní, což vás dělá velmi zajímavým partnerem pro restaurace, které mohou na vašich stálicích bez obav postavit vinný list. Co je pro vás klíčové při výběru dodavatelů?
Nikdy jsem nezačal spolupráci s vinařstvím, než jsem ho navštívil a viděl celou realitu jeho fungování. To mi ve finálním rozhodnutí velmi pomáhá. Razím totiž teorii, že dobré víno dokáže udělat jen dobrý člověk. To mi opravdu celkem funguje a vychází. I proto mám se všemi vinaři skvělý vztah a velmi rád za nimi jezdím. Mnozí z nich jsou mí přátelé a vztahy s nimi jsou více než obchodní. I když bych vůbec nemusel, vezmu svůj náklaďáček, sednu do něj a jedu pro víno. Na větší dodávky mám samozřejmě spolehlivé smluvní dopravce, ale pro ty menší rád zajedu a popovídám si s vinaři. Je to pro mě víc než dovolená.
Dokážete mezi vinařstvími, se kterými jste si vypracoval tak dobré osobní vztahy, najít nějaké jméno, které se vymyká a spolupráce s ním je oproti ostatním něčím výjimečná?
Takových je několik. Jako první zmíním vinařství Tenuta di Capezzana. Děda pana hraběte byl velkým sběratelem umění a v jejich medicejské vile tak najdete obrazy od mistrů, jako je Vélazquez, Goya nebo Caravaggio. Nikdy nezapomenu, když jsem tam asi před šesti lety přijel a pan hrabě se mě ptal, kde budu spát. Já odpověděl, že si najdu v okolí nějaký hotel. Na což řekl, že nemusím nic hledat, že právě odjíždí do Florencie, dal mi klíče od své vily a odjel. Když jsem vešel dovnitř a viděl ty skvosty nevyčíslitelné hodnoty, tak se mi z té zodpovědnosti až udělalo špatně. Něco podobného by u nás možná nikdo neudělal ani pro svého příbuzného. Další takovou osobností je Domenico Clerico, i vztah s ním je naprosto skvělý.
Portfolio vaší společnosti obsahuje vína z většiny důležitých vinařských oblastí Itálie. Je ještě nějaký vinařský region či konkrétní vinařství, o které byste rád vaši nabídku vín obohatil?
Určitě. Nemám žádné víno z Franciacorty. Má to své logické důvody, jelikož jsou velmi špatně prodejná. Znám také zajímavá vína z Valle d’Aosta či z Ligurie. Ta se chuťově odlišují od běžného očekávání milovníka vína a je potřeba si na ně zvyknout. Jsou relativně drahá a navíc jsou u nás téměř neznámá. Je tedy opět problém je prodat. Ligurii ale asi dovezu, a pokud to nepůjde, tak to budu pít já. Mým hlavním dnešním cílem je ale kupovat zejména větší vína, která nechám minimálně pět let odpočinout ve sklepě a prodávat je budu až v lepší láhvové zralosti. Je smutné, že když jdete do dobré restaurace, nabídnou vám jen vína, která se v podstatě ještě nedají pít. Nechci je prodávat za vyšší ceny, protože jsou starší. Chci, aby si je restaurace mohly dovolit.
Partneři