Ing. Evžen Kašpárek, Vinice Hnanice |Proměny pohraničářské roty
Je to požehnaný kousek moravské země. O tom se nejlépe můžete přesvědčit, když ze Znojma zamíříte přes Kraví horu, Konice, Popice, Havraníky, známé svými vřesovišti, až k Hnanicím. Odtud je již jen pár stovek metrů k proslulé vinici Šobes, malebně rozvinuté nad divokou Dyjí. Stezky pro cyklisty i pěší turisty jsou zde značené perfektně, ale můžete se orientovat i podle velkého počtu běloskvoucích kapliček, božích muk a soch svatých. Výraznou dominantu tvoří vyrovnané řady viničných keřů, kterých jsou zde desetitisíce.
Nad Hnanicemi stával objekt, ve kterém byla posádka pohraničníků. Vybrali si skutečně strategickou polohu, do Rakouska se odtud dojde jen přes pár mezí. Kraj se při pohledu z mírného návrší rozevírá daleko k obzoru. Pod ním leží útulná obec Hnanice, jejíž dominantu tvoří již od konce 15. století kostel sv. Wolfganga. Místo, které jen čekalo na schopného podnikatele, jenž dokáže nabízený potenciál využít.
Ten se objevil počátkem tohoto tisíciletí. Mgr. Jiří Hamza je znám především jako velezkušený sportovní manažer. Stál u zrodu dlouholetého zázraku žabovřeského ženského basketbalu, když byl nucen klub opustit, vrátil se k biatlonu, v němž to dotáhl před lety až do národního mužstva. Všechny své zkušenosti pak dokázal přetavit v neobyčejný úspěch, kterým bylo loňské mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě, a jako manažer národního týmu přispěl i k ještě čerstvým medailím ze zimní olympiády.
Když se poohlížel kolem roku 2000 po příhodné podnikatelské aktivitě, volba padla na vinařství. O hnanických vinicích jsou zmínky již z roku 1201, pohraniční pásmo však po roce 1948 nepřálo ani lidem, ani vinicím. Na počátku byla idea obnovit staré viničné tratě a eventuálně k nim připojit další. Pan Hamza, který nebyl nikdy propojen s vinařskou profesí, začal nejprve mnoha konzultacemi s vinařem tělem i duší, ředitelem Znovínu Znojmo Pavlem Vajčnerem. Vydal se také pátrat po archivech. Podařilo se mu objevit mapu z roku 1849, na které byly vyznačeny dávné viniční tratě v okolí Hnanic. Absolvoval složitý proces s úřady a začal postupně půdu vykupovat, i když mu mnozí radili, aby začal nejdříve s pronájmem. Ale on byl přesvědčen, že vlastnictví vinohradů je základem zdravého podnikání. V roce 2001 založil vinařství Vinice Hnanice a za dva roky začal s výsadbou prvních 103 hektarů vinic. V duchu svých manažerských zkušeností ze sportu vsadil především na tým profesně zdatných spolupracovníků.
V současné době je ředitelem vinařství Ing. Evžen Kašpárek. Absolvent střední zemědělské školy, titul inženýra získal na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se specializací především na kvasnou chemii a biotechnologii. Praktické zkušenosti získával tři roky ve Vinselektu Michlovský, pak další tři roky působil na potravinářské inspekci, kdy měl při služebních návštěvách možnost vidět vinařský obor zase jinýma očima. Docela dobrá kombinace, která se v jeho současné funkci náramně hodí. S ním jsem si povídal o tom, kam se vinařství Vinice Hnanice za 13 let své existence dostalo.
Název společnosti naznačuje, že jste se soustředili zpočátku především na vinohradnictví. Jakou rozlohou v současné době vinařství disponuje?
Majitel se strategicky soustředil především na pěstování hroznů. Proto první léta byla ve znamení výsadby vinic jak na tradičních místech, tak i v polohách, které bylo možné přeměnit na viniční tratě. Ještě v roce 2000 bylo v katastru Hnanic maximálně 50 hektarů vinic. Podařilo se z nich část odkoupit, některé jsme vyklučili a vysadili nové keře, většina z nich je však na místě sadů, které zde byly před rokem 1989. Nyní máme v Hnanicích kolem 150 hektarů mladých vinic. Později k polohám kolem Hnanic přibylo ještě ve Vrbovci a Jaroslavicích dalších 114 hektarů. Nejstarší vinice máme v Jaroslavicích a jsou z roku 1984. Celková plocha tak činí asi 264 hektarů, ještě dochází k drobným změnám, ale maximum, o kterém uvažujeme, je 275 hektarů.
To zajišťuje již velmi slušnou produkci. Od vzniku vinařství jste se soustřeďovali především na prodej hroznů. Platí to i dnes?
Do značné míry ano. Máme dlouholetého strategického partnera – Znovín Znojmo, který je naším pravidelným odběratelem. Právě tam putuje velká část námi vypěstovaných hroznů.
Všiml jsem si, že máte poměrně hustou výsadbu. Kolik se průměrně ročně urodí hroznů?
Na hektar vysazujeme průměrně 5 000 keřů. Úroda záleží na tom, jak proběhlo vegetační období. Loni to bylo asi 1 310 000 kilogramů hroznů.
Z toho jste prodali svým partnerům?
Přibližně 90 %, zbytek šel do našeho sklepa.
Jakým odrůdám zdejší podmínky nejvíce svědčí?
Rozloha vinic nám umožňuje poměrně širokou odrůdovou skladbu. Převládají samozřejmě bílé odrůdy, ale daří se i modrým. Nosné jsou Sauvignon, Pálava, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Tramín červený, Kerner a Ryzlink vlašský z bílých, z modrých pak především Rulandské modré, Frankova a Zweigeltrebe. Ale naše portfolio je ještě širší. Nově jsme vysadili i Savilon a Hibernal.
Nezmínil jste Modrý Portugal.
Ten samozřejmě také pěstujeme, ale zrovna s ním jsme měli určité problémy. Když jsme si nedávno povídali s jedním portugalským vinařem, jak to chodí u nich a u nás, řekl mi: „Úrodu mám prakticky každý rok stabilní, jen jednou za asi deset let přijde nadprůměrný rok.“ Já jsem mu řekl, že u nás je každý rok zcela jiný, v našich kontinentálních podmínkách o nějaké stabilitě nelze hovořit. Třeba s tím Portugalem. Nejdříve si jej oblíbily srnky, pak přišel mráz, potom kroupy a po nich ještě sucho. Tak letos budeme mít po osmi letech panenskou úrodu.
Překvapilo mě, že velká část vinic je zavlažovaná. To u nás není obvyklé.
Podloží má zde na některých místech pouze 20 centimetrů zeminy, pak už je skála. To vodu moc neudrží. Pro keře to představuje stres. Závlahy jsou drahou záležitostí, máme ale určitou výhodu v tom, že zde byly zavlažovány sady, takže jsme mohli zčásti využít páteřní závlahovou síť. Závlahy jsou používány k optimalizaci sklizně.
Tratě v okolí Hnanic jsou vesměs na území Národního parku Podyjí. To určitě vyžaduje šetrnější přístup.
Proto jsou všechny vinice zařazeny v integrované produkci, a to nejen ty hnanické. Ekologický způsob hospodaření je pracnější, časté jsou i kontroly. Na většině tratí je zatravněné meziřadí. Naši vinohradníci, vzhledem k rozloze máme dva, testují různé směsi a dá se říct, že už nyní máme vychytáno, co keřům nejvíc svědčí. Máme přednost v tom, že většina vinic je zelených na větší ploše, a tak nehrozí, že se nám dostanou například od souseda nějaké nežádoucí chemické látky.
Když jsem zde byl asi před čtyřmi lety, tak ještě nestál ten krásný nový hotel a v jednom křídle bývalé „roty“ jste měli první technologii na výrobu vína. Vy jste byl v té době ještě technolog. Jak se nyní s odstupem díváte na vaše začátky.
První pokusy byly v roce 2008. Spíše malé šarže dělané na koleně. Od roku 2010 jsme se začali vybavovat moderní technologií a snad je to na našich vínech poznat.
Nyní již pracujete v moderních podmínkách. Znamená to, že v budoucnu se chcete zařadit k těm větším domácím producentům?
Kapacita, kterou nyní disponujeme, má limit někde na 450 000 litrech vína. Loni jsme vyrobili asi 300 000 litrů, což je, myslím, už docela slušné množství. Ale nemáme ambice překročit maximálně 500 000 l vína ročně.
Jaký je profil vaší produkce a na čem si osobně zakládáte?
Jsme mladé vinařství. Stále jsme ve stádiu, kdy hledáme nejvhodnější postupy, které budou respektovat náš terroir. Soustřeďujeme se na přívlastková vína, opět v závislosti na přízni přírody tvoří min. 95 % produkce. Vzhledem k silné orientaci na turistiku máme poměrně širokou nabídku. Velká poptávka je po Pálavě, s tou se nám podařilo zabodovat doma i ve světě. Například ročník 2011 se dostal do Top 77 vín v České republice a loni přivezl stříbrnou medaili ze soutěže Sélections Mondiales des Vins Canada 2013 a další stříbro ze San Francisca 2013. Chardonnay z roku 2011 získalo stříbro na MUNDUS VINI 2012 a bronz na prestižní přehlídce Decanter World Wine Awards 2013. Ocenění jsme získali loni ve Vídni i za Kerku 2012. Myslím, že se povedl i leďák z André 2012. Ale ledové víno se nepodaří každý rok.
Jste členy sdružení VOC Znojmo. Tam nosíte kůži na trh s vybranými víny. Pomáhá tato certifikace i celkově vaší produkci?
V těch odrůdách, které jsou do VOC zařazeny, což je v našem případě Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené a Sauvignon, určitě. I celkově je to pro naše mladé enology v konfrontaci s kolegy z regionu značné rozšíření zkušeností.
Máte nyní ve sklepě nějaké víno, které se vymyká běžné standardní produkci?
Opatrně zkoušíme pracovat s barikovými sudy. U bílých vín jsme si vyzkoušeli Chardonnay ze sklizně 2011 a uspěli jsme s ním na AWC Vienna, získalo stříbro. Teď ležel ve dvou sudech 12 měsíců předloňský bílý pinot, po naláhvování se ještě musí nechat nějaký čas nechat ležet. Bude ho jen 500 láhví, věřím, že s ním mezi znalci uspějeme. V tanku už máme víno, z něhož by měl vzniknout první sekt.
Hodně vašich vín má větší obsah zbytkového cukru. Je to dáno podmínkami ve vinici nebo záměrem při výrobě?
Do určité míry kombinace obou dvou faktorů. Sklízíme hodně hroznů, které mají vyšší cukernatost – v přívlastku pozdní sběr nebo výběr z hroznů. To již dává určité předpoklady k výrobě sladších vín. Ale hlavní je zde přání zákazníků. Mnozí sice volají po sušších vínech, ale když přijde na konzumaci, tak dají přednost polosuchým nebo polosladkým. Jejich vkus je pro nás směrodatný.
Jakou máte od vašich konzumentů zpětnou vazbu?
Naše vína míří do gastronomie, vybraných vinoték a nemalé množství prodáme i soukromé klientele. Nikoliv zanedbatelné množství vypijí turisté, kterých do našich končin míří stále více, na čemž má zásluhu i spřátelený Znovín. Ve sklepní uličce v Hnanicích probíhají v našich dvou sklepech degustace téměř neustále. Nyní, po říjnovém otevření hotelu, věříme, že i jeho hosté budou patřit k významným konzumentům. Máme cíl, že až 30 % naší celkové produkce se vypije právě tady. To nám umožní, abychom se mohli pružně přizpůsobovat chuti návštěvníků. S přáním, aby ve Vinici Hnanice udrželi nasazené tempo, jsem odcházel z místa, které pamatuje časy, kdy se každý člověk, který vystoupil z autobusu nebo z vlaku z nedalekého Šatova, musel legitimovat. Nastávaly i situace, kdy vinař, který přijel na místní hodnocení ze vzdálenějšího města, musel nastoupit zpět do vlaku či autobusu a na soutěž se nedostal. Nyní tu stojí moderní hotel s restaurací, odkud je zejména z rozlehlé terasy krásný výhled na Hnanice a okolí. Zakrátko přibude i budova, která nabídne wellnessový program. Šance, že se areál stane jedním z významných agroturistických center.
Partneři