Romana Fetting |Žena pod hradem
Skoro se zdá, že hrady provázejí manželský pár Romanu Fetting a Radima Sokoláře od narození. Rodina Romany kdysi jeden hrad vlastnila, nad Radimovou rodnou vsí Boleradicemi je možné ještě rozeznat valy starého hradiště. Když se poznali, randili na Pálavě. Tam se v jejich životě zjevily Dívčí hrady a objevili i Sirotčí hrádek. Snad všechna tato setkání se promítla i do názvu mladého vinařství, které má již dva roky své sídlo v Klentnici. Zcela logicky nese jméno Vinařství pod Hradem. O tom, jak tam manželský pár doputoval, jsem si povídal s velmi dynamickou dámou, která prezentuje tu ženskou polovinu rodinného podniku.
Před tím, než jste se usadili v Klentnici, tak jste už dělali víno v Pavlově, v obci, která je mezi vinaři i milovníky vína tak oblíbená. Proč ta změna?
Ano, naše cesta vína začala v Pavlově. Pálava byla náš cíl. Od začátku nám bylo jasné, že chceme dělat krásná vína na krásném místě. A Pálava nejenže patří mezi nejkrásnější místa u nás, ale svým klimatem a podložím je i jedním z míst, kde se vinné révě výjimečně daří. V Pavlově jsme koupili náš první vlastní sklep a začali s výrobou tam. To krásnější místo jsme pak našli právě tady v Klentnici jen 4 km od Pavlova s nádherným vinohradem a výhledem. Jinak vinohrady máme jak v Klentnici, tak i v Pavlově.
Mezi révové keře vás zavedl Radim. Ten měl k vínu asi mnohem blíže?
Pochází z Boleradic, vesnice v těsném sousedství Modrých hor. Je to taková předsunutá výspa, kde najdete vinaře. Tím drobným byl i jeho děda. Jak bylo zvykem, rodina se starala o pár stovek hlav, doma dělali víno, a tak Radim odmalička automaticky vstřebával znalosti, co to znamená být vinařem, i když jen drobným. Právě rodinná atmosféra v manželově rodině mě k vínu přitáhla. A když se vzpomínalo na dědu a jeho proslulou Frankovku, tomu prostě člověk nemohl odolat.
Rozhodnutí, že se budete věnovat právě vínu, přišlo spontánně?
To vlastně přišlo samo. S Radimem jsme oba podnikali v různých oborech. Chtěli jsme se pustit do něčeho společného a hlavně do něčeho, po čem nezůstávají jen uzavřené zakázky a účetní výkazy. Víno je spojeno s přírodou, kterou miluju. Je to obor, ve kterém oba zúročujeme své zkušenosti a pokračujeme v rodinné tradici svou cestou.
Jak máte ve vinařství rozdělené zájmové sféry? Máte jasně dané, kdo se věnuje čemu?
To je pochopitelné. Každý máme to své a dohromady pokrýváme celý koloběh. Všechna strategická rozhodnutí řešíme zásadně společně. Jinak Radim šéfuje ve vinohradě a ve sklepě, co se týče výroby vína. Já se věnuju obchodu, marketingu, organizaci akcí mimo vinařství i ve sklepě, který je hostům otevřen prakticky nepřetržitě. Je toho opravdu hodně, co je třeba udělat, abychom se v tvrdé konkurenci prosadili.
Ženský element. Co vnímáte jako právě to, co jste do vinařství dala ze sebe?
Detaily! Detaily jako keře levandule mezi hlavami révy ve vinohradě, kde si v létě mohou naši hosté sednout. A asi trochu takového toho krásna na stole, na etiketě, ve vinařství. To je můj rukopis a možná je to to, na co se ptáte. Jinak maximální nasazení a maximální očekávání. Jsem náročná na to, co dělám, i na ostatní. Polovičaté věci a napůl odvedená práce se u nás neakceptují.
Zmínila jste se o rozdílných profesních cestách. Kdy vy jste se vlastně poprvé potkala s vínem?
Radši bych se o tom nezmiňovala (smích). Pocházím z Pardubic a o východních Čechách se vůbec nedá říct, že by byly krajem vína. Kromě Kuksu, samozřejmě. U nás doma se ale vždycky pilo víc víno než třeba pivo. A to mi zůstalo. Dřív jsem dávala přednost červeným vínům, tady na Moravě jsem se naučila milovat i vína bílá. A abych odpověděla na vaši otázku: Když mi byly tři roky! Po jedné rodinné oslavě jsem dopila všechny sklenice po hostech. Docela mě to tenkrát udolalo. Rodiče myslím víc.
Vzdala jste se velmi zajímavé práce v marketingovém oboru.
Studovala jsem marketing a management a už jako mladá holka se vrhla do podnikání. Živnostenský list jsem měla dřív než maturitní vysvědčení. Celý dosavadní pracovní život jsem se věnovala business developmentu, rozvíjela jsem ve východní Evropě obchod zahraničním společnostem. Poslední léta před zakotvením na Pálavě jsem věnovala hlavně módní oblasti, vedla jsem dceřiné společnosti jedné módní značky v několika zemích. Byla to zajímavá práce se skvělými lidmi, ale byla taky spojená s neustálým cestováním. A já se rozhodla věnovat se dál jen našemu vlastnímu obchodu, rozvíjet vlastní značku a samozřejmě mít víc času na rodinu a našeho nejmladšího syna.
Již při prvních krocích jsem si všimnul, že jste se pustili do vinařského díla opravdu „zgruntu“. Technologie na vysoké úrovni, krásná vinice přímo pod vaším domem, to vše vyžadovalo nejen dost investic, ale i hodně elánu.
Ten nám opravdu nechybí. Jak vidíte, připravujeme příští rok ještě vinařství rozšířit. Pracujeme na projektu nové haly a rádi bychom získali i další vinohrady. Samozřejmě na Pálavě, to je pro nás priorita. A pro hosty vinařství chystáme stylové ubytování ve velkých dřevěných sudech přímo ve vinohradu. Investice samozřejmě nejsou malé, je to stálý boj, ale kdo ho nezažívá?
Jaká je vaše současná produkce? Dokážete ji pokrýt jen z vašich hroznů?
Nyní vlastníme necelých šest hektarů vinic - naše nejlepší tratě jsou právě ty pod vinařstvím - Pod Klentnicí, Stará hora nebo U Božích muk v Pavlově. Na vlastní produkci nám to samozřejmě nestačí, proto spolupracujeme s několika výbornými pěstiteli z Pálavy. Do budoucna máme jasně definovanou koncepci – víno vyrábět jen z vlastních hroznů a zachovat styl butikového vinařství s převahou přívlastkových vín. V současné době se produkce pohybuje kolem 30 000 láhví ročně. Naší současnou, řekněme, metou do pěti let je vyrábět 50 000 láhví ročně. Klademe velký důraz na kvalitu, pro tu děláme maximum. Od péče o vinohrady přes zpracovávání a zrání vína až po péči o naše zákazníky. Celkem nás ve vinařství pracuje pět, většina rodinných příslušníků. Na sezónní práce si najímáme brigádníky.
Máte několikaměsíčního syna. Jak to vše zvládáte?
Mám jednu nesmírnou výhodu. Tou je Radimova maminka, která nám pomáhá. Je to úžasná babička, kterou jsem ke svým starším dětem neměla. A když nehlídá, pomáhá ve vinařství, zpracovává objednávky, účastní se akcí a za její škvarkovou pomazánkou jezdí k nám do sklepa zákazníci prakticky stejně rádi jako za naším vínem. Vzhledem ke zvyšujícímu se objemu odběratelů a počtu degustací ve sklepě i mimo něj už ve vinařství pracuje i jeden obchodní zástupce - sommelier. Obchod ale běží kompletně pod mou taktovkou.
Když to vše shrneme, tak se do vinice a do sklepa moc nedostanete…?
V tom se mýlíte. To bych si nikdy neodpustila. Miluju především vinobraní, to je práce i obřad. Přilnula jsem k vůni sklepa, zvlášť jsem si oblíbila dřevěné sudy, ty jsou nyní důležitou součástí našich výrobních postupů a určitě si přikoupíme ještě další. Myslím, že mám cit pro vůni a chuť vína, v tom se také dostávám ke slovu.
Je obdivuhodné, jak se vaše etikety rychle prosadily na trhu. Zřejmě jsou vaší doménou bílá vína. V Průvodci nejlepšími víny České republiky získaly vysoká hodnocení Chardonnay a Sauvignon.
S těmito víny jsme se prosadili i na různých soutěžích, obě také bodovala v nominační Národní soutěži do Salonu vín. Sauvignon v ní dokonce získal zlatou medaili. Popravdě jsme ani jiná vína do soutěží zatím nepřihlašovali. Jsme mladé vinařství a svět soutěží teprve osaháváme. Myslíme si také, že barva, vůně a chuť vína samotného jsou důležitější než láhev oblepená medailemi. Odrůd máme samozřejmě mnohem víc. V našem portfoliu najdete i Rulandské šedé, Pálavu, Veltlín zelený, Ryzlink vlašský i Ryzlink rýnský. Z červených pak Frankovku, André, také Cabernet Sauvignon a Rulandské modré.
Nevyčerpali jsme ještě všechny odstíny. Zbývá ještě rosé. A vlastně také sekt…
Samozřejmě vyrábíme i rosé vína a máme i jednu specialitu. Letos jsme představili první limitované rosé z edice věnované výjimečným ženám. Je vyrobeno z Cabernetu Sauvignon a liší se způsobem výroby. Hrozny procházejí při zpracování kryomacerací, díky níž pak víno získává výjimečnou barvu i chuť. I etiketa je jiná, z jedné strany ji lemuje obrys ženské siluety. Každý rok ponese jiné ženské jméno a bude věnováno vždy výjimečným ženám. Letos jsme také začali s výrobou sektu klasickou metodou. Je z hroznů Ryzlinku vlašského, který se na sekt výborně hodí, a nejen to - je samozřejmě z Pálavy. První série je v limitovaném množství 750 láhví. Každá láhev bude mít své číslo a musím říct, že je o ně velký zájem. Prvních 50 láhví není na prodej, budou vydraženy a výtěžek věnujeme na charitativní účely.
Při rozhovoru s vámi a koštování opravdu špičkové Frankovky vše vypadá až příliš idylicky. Ale vinaři – to není jen idyla. Často se setkáváme s některými jevy, které poškozují dobré jméno Moravy. Vy se pohybujete hodně v obchodních kruzích. Co vám osobně vadí?
Nemyslím, že je to tak horké. Jasné je, že každý konzument má právo na kvalitní produkt a pravdivou informaci o něm. Moravští vinaři umí vyrobit skvělá vína. A ještě k té idyle – vinařina je tvrdá práce doslova každý den. Jen málo lidí, kteří si koupí láhev vína, si umí představit, kolik lidské práce, kolik doteků, péče a vlastně i myšlenek na zrající víno a jeho konzumenta za ní stojí. My všichni u nás ve vinařství děláme maximum pro to, aby se u nás lidé cítili dobře, vraceli se a hlavně, aby naše vína stála za to vychutnat si je znovu.
Když jsme končili naše setkání, ke kterému se připojil i Radim Sokolář, připravoval se právě manželský pár na společenskou akci v Brně. Tam představil svá vína a výtěžek akce byl věnován na dobročinné účely. I tato dimenze může dodat moravskému vinařství prestiž a důstojnost.
Partneři